Ze života hmyzu - Josef a Karel Čapkovi

Obsah:
Hlavní postavou je tulák, který putuje hmyzí říši a poznává její obyvatele, v každém však poznává ztělesnění nějaké špatné lidské vlastnosti. Nejprve se setkává s motýli - Iris, Clythia, Felix, Viktor a Otakar. Ty představují lidskou rozmařilost a nesmyslné milostné vztahy. Další přichází na scénu pár chrobáků, kteří si před sebou valí kuličku mrvy. Zatímco jdou hledat úkryt, jiný chrobák jim jejich kuličku odcizí. Ti dva, když se vrátí a zjistí, že byli okradení, nadávají a stěžují si, že ztratili smysl života - kritika hrabivosti, chamtivosti a kořistnictví. Třetím zástupcem hmyzí říše jsou cvrčci - jsou šťastní, protože čekají potomka. Jsou však uloveni dravým lumkem. Tulák je zklamán, neboť kolem sebe vidí pouze zisk na úkor jiných, faleš, zradu - obrací se k myšlence kolektivismu, neboť dochází k přesvědčení, že přebujelý individualismus je na škodu a odchází k mravencům. Zde však nastává druhý extrém - jedinec neznamená nic. Vypukne válka mezi žlutými a černými. Černí jsou poraženi a žlutí všechny pobíjí. Tulák něco takového nesnese a zašlápne krvežíznivého vůdce žlutých mravenců. Děj je završen tancem jepic, které opěvují krásu života, ale sami žijí pouze krátký čas. Tulák dojde k přesvědčení, že záchranu člověka vidí v práci pro kolektiv.

Ze života hmyzu
Karel Čapek

Obsah:
Autor nás uvádí do hmyzí říše, kterou pozoruje očima resignovaného diváka – tuláka – a osvětluje třemi názornými obrazy tři vášnivé choroby, kterými stůně naše doba.
Na lesní mýtině zastihl rej motýlů. Motýlí básník Felix obletuje milovanou Iris, opěvuje ji, ale Iris touží po projevech jeho lásky. Když se jich nedočkala, zklamána láká k sobě dýchavičného Viktora, zatím co Clythie, její družka, snoubenka statného Otakárka, pomlouvá Iris a snaží se získat Felixovu a dokonce i tulákovu přízeň. Zatím Viktora sezobl pták a šťastné Clythie se zmocnil záletný Otakárek. „Věčná lež věčných milenců věčně bez ukojení“ charakterizuje tulák tento motýlí rej.
Jeho zájem upoutal jiný obra. Párek chrobáků valí těžce drahocenný pokad, kuličku mrvy; sotva odběhli, aby našli pro ni skrýš, sebral jim ji jejich neznámý druh. – Blíží se párek cvrčků. Jsou šťastni, čekají rodinu a stěhují se do opuštěného příbytku svého druha. Ťuhýk ho napíchl na trn a oba se smějí, jak hýbe nožičkami. Avšak dravý lumek zabíjí cvrčky a odnáší je jako pochoutku svému mláděti, na kterém si zase pochutnal hladoví cizopasník. Tulák slyší, „jak po celém světě pracují horečné, tiché čelisti, to krvavé mlaskání syté nad žvancem ještě živým…život je života kořistí“.
Dosud sledoval jen sobecký a nezkázněný hmyz, žijící pudovým životem bez zájmu o celek. Přichází proto do státu mravenců, kteří se snaží ovládnout prosto i čas. Zde jedinec není ničím, celek vším. Pracovní tempo je stále šílenější. Nový válečný vynález je vede k výbojům, neboť jim schází ještě kousek světa od břízy k borovici a cesta mezi dvěma stébly trávy. Černí jsou poražení a vyhubeni žlutými.
Ve světelném jasu víří jepice; oslavují věčný život, ale padají mrtvy k zemi. Konečně praskla i kukla, která již dlouho slibuje, že změní svět, a z ní vylétá – nová jepice. Zakroužila a zhynula. Smrt měří však všem stejně. Podléhá jí jepice jako člověk. Zasáhla i tuláka. Dva slimáci pozorují s potěšením jeho poslední zápas. Je pro ně zábavou – jen když oni jsou živi.
Vše živé se rodí, pracuje a umírá. To je nezměnitelný zákon, projev věčného života.