vynálezy číny

Výroba:
Největšího rozvoje dosáhly vČíně hedvábnictví, bavlnářství, barvířství, výroba keramiky a porcelánu, výroba papíru a knihtisk. Stavy na výrobu hedvábí byly stále dokonalejší – hedvábí se navíjelo současně na dvanáct cívek a při tkaní vícebarevných vzorovaných látek se na jedné látce objevovalo až dvacet barev. Pěstování bavlny a tkaní bavlněných látek se šířilo rychleji díky donucovací politice prvních mingských císařů. Vbavlnářství převládala domácká výroba a rozptýlené manufaktury, vnichž nebyly velké dílny. Mimořádným mistrovstvím se proslavili barvíři a velmi se rozšířilo potiskování látek a barvení smořením.

Centrem výroby čínského porcelánu se stal Ťing-te-čen vŤiang-si. V15.-17. století dosáhla výroba vysoce uměleckých výrobků zporcelánu největšího rozkvětu. Byly vytvořeny hlavní typy vzorů, světoznámé glazury blankytně modrá, obětní červená a žíhaná, nádobí se zdobilo malbou vkobaltově modré barvě. Porcelánové výrobky byly vEvropě i na Východě vysoce ceněny.

Rozšíření těžby a zpracování užitkových nerostů vzemi vedlo kněkterým technickým zdokonalením. Při těžbě kamenného uhlí vChepeji se používal drenážní systém a odvod důlního plynu ze šachet pomocí bambusových trubek ; při dopravě rudy zšachet se používalo vrtáků a složitých blokovacích zařízení, vtavírnách se používalo tavicích přísad a směsi kamenného a dřevěného uhlí.

Kovozpracující dílny zhotovovaly zemědělské nářadí, kotle, kotvy a lana, listové železo, dráty, hřebíky. Avšak vtěžbě a zpracování kovů se vysoká pracovní zručnost spojovala skrajně nízkou technickou úrovní, což se nepříznivě projevilo vdalším hospodářském vývoji Číny. Jeden zdůvodů pomalého vývoje techniky vČíně spočíval vláci pracovních sil. Přebytek pracovních sil ve městech bránil růstu techniky.

Čína byla tehdy známa svými loděmi. Počátkem 17. století Číňané znali primitivní potápěčský skafandr a „vodní bomby“ – velmi jednoduché miny, které se umisťovaly na vodě, aby vyhodily nepřátelské lodi do povětří. Velkého rozvoje dosáhly zpracovatelské podniky ; stavěly se cukrovary a čistírny rýže, dílny na zpracování čaje a tabáku, lisovny oleje, dílny na výrobu mouky a cukrářského zboží. Od 15.-16. století nastal rozkvět stavebnictví. Paláce a chrámy se zdobily výrobky uměleckých řemesel – dřevěnými sochami, kamenořezbami, slonovinou, lakem, cloisonné, perletí a nejjemnějšími výšivkami.

Tou dobou již každé výrobní operaci odpovídal vlastní cech. Například ve výrobě porcelánu byly cechy točířů, malířů, cechy zabývající se vsázkou do pece a vypalováním. Částečně hotové výrobky přecházely zjednoho cechu do druhého prostřednictvím koupě a prodeje.

Produkce čínské řemeslnické výroby nacházela odbyt i na zahraničních trzích – vEvropě, vzemích jihovýchodní Asie, vJaponsku, vDžungársku a vKašgársku. ZČíny se vyváželo hedvábí a porcelán, bavlněné látky, kovové, keramické, lakové a kostěné výrobky, čaj a cukr. Země jihovýchodní Asie dostávaly zČíny kovové kotle, dráty, hřebíky, kotvy a zbraně.

Vřezbě do kosti, mramoru, laku, vúpravě předmětů domácí potřeby pro domy feudálů a úředníků se bizarně splétaly nejjemnější vzory. I drahé hedvábné látky se tkaly se složitými, důmyslnými vzory.
Umění:
Stavební umění, umělecké odlévání a všechny druhy mnohotvárného uměleckého řemesla pěstovaly větší vyumělkovanost linií a složitost detailů. Od přepychových palácových celků, které dodnes překvapují diváka nakupením mimořádně bohatých detailů, až po výšivky, jimiž se zdobily oděvy a obuv, se těmito rysy vyznačovalo vše. Místo hledání nových forem se umělci a řemeslníci uchylovali knadměrné složitosti výroby. Řemeslníci neuměli vyrábět mechanické hodiny. Objevy, jichž lidstvo dosáhlo, do Číny nepronikaly. Umělecké a vědecké myšlení, omezené starými kánony a izolované od celého světa, se zastavilo na úrovni hlubokého středověku.