Vlad Taupeš

„Nejste-li si nejste jisti tím, že se dokážete rovně podívat do
tváře smrti, raději zůstaňte doma, tato podívaná není pro vás," říká muž, u něhož se Vlad Taupeš v Kalifornii učil filmovému umění - Clive Barker.

Vlad Taupeš, čaroděj, režisér a herec, básník, hudební skladatel a vysoce profesionální odborník ve fantastickém světě speciálních filmových efektů, se narodil 9. července 1964 v Rumunsku. Na tom by nebylo nic tak pozoruhodného, kdyby jeho příjmení „Taupeš“ nebylo odvozeno od přízviska „Tepeš“, jímž v 15. století právě na území dnešního Rumunska proslul tehdejší kníže Vlad a které znamenalo prostě „Naražeč“.

Kníže si je vysloužil drsným způsobem popravování odsouzených naražením na kůl a do dějin, stejně jako do filmu a literatury, později vešel pod daleko známějším jménem: Dracula. Rod od jeho časů pokračoval a větvil se na nejrůznější linie, z nichž jedna prozatím končí právě tímto filmovým mágem a – milovníkem hororů!

V roce 1969 se ovšem „Vlad junior“ s rodiči odstěhoval do hlavního města Ruska, Moskvy. Už jako žák ve škole projevil zálibu v divadle, filmu a filmovém líčení. Psal scénáře a režíroval vlastní ochotnická divadelní představení, točil krátké filmy na starou 8 mm filmovou kameru Ekran.

Ve snaze stát se režisérem vystudoval v Moskvě Uměleckou univerzitu, obor režie, produkce televizních a jiných show. V roce 1993 odjíždí na pozvání svých amerických přátel do Kalifornie a začíná pracovat ve studiu zvláštních efektů. Současně zdokonaluje své vzdělání studiem na Kalifornské Filmové univerzitě.

Zvláštní efekty a filmové líčení se stávají jeho životním cílem a smyslem. V Moskvě zakládá vlastní studio Super-Phantom. Studio pokračuje v tvorbě různých show, vizuálních a speciálních efektů, navrhuje a

zpracovává kostýmy, masky, líčení pro film a televizi.
Umělecké konto studia obsahuje víc než 20 druhů zakázek pro
velkofilmy – například:
Pohřeb krys (rež. Den Golden,1993, USA, Rusko)
Josef (rež. K. Kapiš, 1993, Lotyšsko, Česko, Rusko)
Hotel Zombie (rež. Rick Urmani, 1994, USA)
Je těžké být Bohem (rež. A. German, 2001, Rusko, Česko, Německo)
Práci studia Super-Phantom je možno vidět v mnoha dalších filmech a videoklipech.
Vlad Taupeš je držitelem certifikátu SMITE-Studio a certifikátu časopisu
Speciální efekty (1996).

Za svůj osobní úspěch Vlad Taupeš považuje založení galerie
“Hellraiser” a muzea magie, hororů a zvláštních efektů. Hodně
pracuje a cestuje. Na svých cestách po celém světě fanaticky sbírá
všechno tajemné, děsivé a nepochopitelné: masky, atrapy, lebky,
starodávné amulety, manuskripty, fetiše a idoly různých magických
kultů, kolekce magických receptů. Ve tmě jeho neobvyklého muzea se tají celé postavy Draculy a Frankensteinova monstra, Vlkodlaka, „noční můry“ Eddieho Krugera, hrůzné postavy z filmu Hellraiser a mnoho dalších. Občas se náhle začnou pohybovat.

Takový je svět filmových zvláštních efektů jejich tvůrce Vlada Taupeše…

Na otázku, zda nikdy nepomýšlel na to, že by se jako jeho slavný prapředek pustil do politiky, odpovídá s nádechem ironie: Ne, nikdy, na to si příliš potrpím na čistotu a politika není zrovna moc čistá záležitost…

Sbírá české legendy, pochopitelně zejména o upírech, a nesmírně se diví, když se my Češi divíme, že jsme je jakživi neslyšeli.

„Nechápu, proč všichni jezdíte hledat tajemno do Transylvánie,“ kroutí hlavou. „Tam už dnes skoro nic nezůstalo, kdežto té mystice, tomu geniu loci, který máte v Čechách, se nic nemůže rovnat.“

Snad právě proto plánuje založit muzeum magie i u nás v Česku. Tím ovšem jeho ambiciózní plány nekončí. Hned při svém dalším pobytu hodlá navštívit pražský Klub čarodějnic a navázat spolupráci se zdejšími čarodějkami a mágy. Každopádně mu budou všichni závidět vykládací karty, ručně malované na černé kozlí kůži, které se prý v jeho rodě dědí už po generace…

K jeho největším a nejnovějším plánům však patří příprava celovečerního filmu podle románu Jenny Nowak Jiná rasa, který hodlá režírovat. Už nyní pracuje na návrzích a výrobě masek a kostýmů, na úpravách scénáře a tisíci dalších věcí, které příprava takového filmu vyžaduje. Děj se odehrává v 11. století v Čechách, konkrétně na místě dnešních Čelákovic, malého městečka u Prahy, a inspirací k románu byl skutečný archeologický nález.

V jedné malé zahrádce u soukromého domu tam archeologové vykopali pohřebiště upírů! Kostry nesly stopy spoutání na rukou, vykloubení čelistí, proražení kůlem a některé měly dokonce utrženou hlavu! Filmový příběh by měl být jakousi „rekonstrukcí událostí“, mlžnou legendou, mýtem z dob, kdy křesťanství jen těžce vítězilo nad pohanstvím a svět byl ještě jiný, než jaký známe dnes… Je to příběh o lásce a krvi, o něžnosti i o násilí, o temných stránkách, které stále přežívají kdesi hluboko v nás…

Na festivalu příznivců fantasy v literatuře a ve filmu, kde jsme se po několika měsících mailování poprvé setkali „naživo“ a kde jsme měli společnou besedu právě o draculovském rodokmenu a odkazu, nám v žertu přezdívali „Historie a Současnost“. Asi se opravdu tak často nestává, aby se autorka historických románů spřátelila s přímým potomkem svého nejoblíbenějšího knižního hrdiny…

„Na co se vás lidi nejčastěji ptají?“ zajímalo jednoho posluchače. A Mr. Taupeš odpověděl: „Jestli je pravda, že piju krev a spím v rakvi.“
„A je to pravda?“ nedal se odbýt ten pán.
„Co myslíte…?“ prohodil s povzdechem a unaveně se obrátil k odchodu. Není divu, bylo časné ráno…