Sviatky Židov

Sváteční dny se hebrejsky nazývají jamim tovim a stanoví je Tóra. Židé rozlišují dva typy : Vysoké svátky a Putovní svátky.

VYSOKÉ SVÁTKY – Jamim nova´im začínají Novým rokem – Roš Hašana a končí Dnem smíření – Jom Kipur, tj. od prvního do desátého dne měsíce tišri (září).

PUTOVNÍ SVÁTKY – Pesach, Šavuot a Sukot včetně Šmini aceret a Simchat tóra, jejichž hebrejský název je Šaloš regalim tj. tři časy nebo také nohy a odtud pochází představa putovních-pěších svátků. Jsou to určená období, kdy se měli izraelští muži objevit před Hospodinem na určitém místě. V pobiblické době k uvedeným svátkům navíc přibyly ještě Chanuka a Purim, Lag ba omer a Tu bi švat. Chanuka a Purim jsou nejveselejšími svátky roku, slaví se na upomínku vítězství Židů nad syrským králem Antiochem IV. a velmožem perského krále Achašveroše Hamanem. Lag ba omer připomíná povstání Bar Kochby proti římským utlačovatelům ve 2. stol. Tehdy také ustal mor řádící mezi žáky rabína Akiby, a proto se tento den slaví jako Svátek učenců. Tu bi švat – Nový rok stromů se slaví ve znamení začínajícího jara. Tiša be av je nejsmutnějším dnem židovského kalendáře, upomínkou na zničení prvního a druhého Chrámu. První zničili Babyloňané za vlády Nabukadnesara roku 586 př. n. l. , druhý Římané za Titovy vlády roku 70 n. l.
Každý měsíc začíná novoluním. Začátek nového měsíce Roš chodeš ( doslova hlava měsíce ) byl v biblických dobách významným svátkem. Za první měsíc kalendáře je považován nisan , v němž byli židé vyvedeni z Egypta. Běžný rok sestává z 12 měsíců, jmenují se :ijar, sivan , tamuz, av, elul, tišri, chešvan, kislev, tevet, ševat a adar. Každý měsíc má střídavě 30 a 29 dní. To představuje 354 dnů v roce. Aby se židovský kalendář, který je založen na lunárním cyklu, přizpůsobil solárnímu (tj. 365,25 dnů) přidává se dodatečný 29 denní měsíc adar šeni, a to sedmkrát během 19 solárních roků.
V hebrejském kalendáři trvá den od soumraku do soumraku. Týden má 7 dnů a končí Šabatem ( sobota ).
Pro Šabat platí přísný zákaz práce včetně cestování. „ Pamatuj na den odpočinku, abys jej světil.“ Zní čtvrté přikázání Desatera. Odpočinek však neznamená nečinnost. Konají se tři slavnostní šabatové hostiny – seudot. Slavnostní oblečení, očistná koupel v mikve tj. lázeň s nejméně 800 l čisté vody, dále rozsvěcování šabatových světel, posvěcování vína tzv. kiduš a samozřejmě studium Tóry. Muži odcházejí do synagogy. Po jejich návratu, nejpozději 1/2 hodiny před východem hvězd, se zapalují svíce. V tu dobu je už všechno připraveno k svátečnímu jídlu. Dva pletené chleby tzv. chaly ( podle tradice musí hospodyně spálit každý kousek chaly, který přesahuje 1,66 kg celkové hmotnosti ) . Jí se také hodně slanečků, zelné polévky,koláče z jablk a ananasu i šoulet, což je zapečený hrách a fazole s masem.
Na prahu nového roku při Roš Hašana bůh rozhoduje o osudu lidí. Zapisuje zlé do knihy smrti a spravedlivé do knihy života. Soud nad ostatními zůstává až do Jom Kipur . Lidé zpytují svědomí. Během bohoslužeb se hraje na šofar – trubku z beraního rohu – na znamení Abrahamova obětování beránka místo syna Izáka. Při Jom Kipur je zakázána veškerá práce a dodržuje se přísný půst. Pouze jeden den desátého měsíce tišri. Muži chodí v bílém rouchu. Židé se usmiřují, vyrovnávají dluhy, žádají o odpuštění. Proto se tomuto dni říká Den smíření.
Sukot je svátek stanů,sklizně, doba veselí. Začíná 15. Dnem měsíce tišri. Sedm dní bydlí lidé ve stanech jako synové Izraele, když šli z egyptské země. Uvědomují se, že jsou odkázáni na boží milosrdenství. Suka tedy stan je ze tří pevných stěn a střechou z větví, aby bylo vidět na hvězdy. Celá suka je vyzdobená dary pole. Uprostřed je stůl na jídlo. V dnešní době se stavějí na balkonech nebo zahradách. Jí se štrúdl, plněná zelenina, zapékané baklažány.
Chanuka se slaví na památku zázraku, který se stal ve znovuobnoveném chrámu ( po dobytí Jeruzaléma Judou Makabejským ) . Ve džbánku pro hoření věčného světla nebyl téměř žádný olej, přesto ale hořel osm dní, během nichž stihli opatřit novou zásobu oleje. Proto je Chanuka Svátek světel. Na osmiramenném svícnu se postupně zapaluje každý den jedna svíce. Světla se nepoužívají, pouze obdivují. Při chanuce není zakázáno pracovat, jen po dobu hoření svícnu. Půst i chvalozpěvy jsou přísně zakázány . Lidé se radují, děti každý večer dostávají dárky a poslouchají biblické příběhy. Jí se vydatně a s chutí. Nesmí chybět smažená jídla ( symbol oleje), koblihy, bramborové placky tzv. latkes.
Purim je nejradostnějším svátkem na památku vítězství nad Hamanem, oblíbencem perského krále Achašveroše. Ten chtěl nechat oběsit Žida Mordechaje a všechny perské Židy. Ester však Hamana opila při hostině, králi vše pověděla, a protože Mordechaj královi vždy skvěle sloužil, visel nakonec Haman. Židé o Purimu posílají svým blízkým dobroty, radují se. Převlékají se za maškary a žertují. Nikdo nesmí zůstat střízlivý.
Při Pesachu si celý židovský svět připomíná jednu z nejvýznamnějších událostí své historie – vysvobození z egyptské poroby a začátek svobodného života. Hlavní sváteční obřad není vázán na bohoslužbu v synagoze, ale probíhá v rodinném kruhu u sederové večeře. Vše kvašené musí být odstraněno, protože nekvašené chleby jedli Židé na Hospodinův příkaz noc před odchodem z Egypta. Hořké byliny symbolizují utrpení v zajetí. Při večeři je pronášena řada modliteb a požehnání.
Při Šavuotu se na znamení první sklizně nosili pestré prapory a stuhy s košem ovoce. Dnes se bere spíše jako čas, ve kterém Hospodin daroval Tóru na hoře Sinaj. Šavuot je celý zasvecen studiu a vzdělávání. Jí se hodně mléčných pokrmů, jako jedli Izraelci po přijetí Tóry. Nechybí však ani maso.