Sesternica Jana
Osnova:
1) Představení
2) -Vzhled
-Povahové vlastnosti
3) Vztah k Janě
Jana
Jana je moje starší sestřenice, se kterou jsem toho hodně prožil; dobře ji znám, a proto jsem se ji rozhodl charakterizovat. Je jí 18 let a navštěvuje obchodní akademii, kterou, jak všichni, kdo jí známe, doufáme, zakončí příští rok maturitní zkouškou.
Její postava při výšce 175 cm je velmi štíhlá. Na obličeji jsou nejvýraznější velké, tmavě zelené oči s dlouhými černými řasami, jejichž půvab doplňuje jemné a upravované obočí. Na mírně vystouplém čele si můžeme všimnout malé jizvy, kterou má již od 8. roku, kdy narazila na kole do dědovy chaty. Jana má vystouplé lícní kosti, které dodávají obličeji příjemný vzhled. Nejvíce však na ní vynikají pěkně tvarované rty výrazně červené barvy. Když se tyto rty široce usmějí, vyniknou bílé a rovné zuby, které nám mohou připadat jako třpytivé perličky. Na této osobě však lidé nejčastěji obdivují její dlouhé, husté a hnědé vlasy, většinou sepnuté černým skřipcem.
Já a lidé, kteří ji znají, si jí vážíme jako velmi dobré přítelkyně a jako chytrého, vzdělaného a vtipného člověka. Když vidí člověka v nouzi, tak se mu snaží všemi možnými způsoby pomoci a někdy to je i na její úkor. Pravdomluvnost, upřímnost a poctivost jsou také její kladné vlastnosti, ale znám v jejím životě i případy, kdy se jí to nevyplatilo a možná by udělala lépe, kdyby pravdu neřekla, ale lhát se nemá a ona se toho drží. Jana má ráda sport, alespoň v televizi a obzvláště hokej, na kterém obdivuje nejen jeho kouzlo rychlého a drsného sportu, ale i ty krásné a vypracované hráčské postavy. Jako každý člověk má samozřejmě i negativní vlastnosti. Jana ráda dlouho spí a dokáže celý den jen a jen sledovat televizi a přitom sníst „skoro celou ledničku.“ A přesto to na ní není vidět. To mi na ní trochu vadí, protože já nejsem ten typ, co dokáže být celý den doma a jen se povalovat a jíst. Její další negativní vlastnost je ta, že se u ní rychle mění nálady a ty přenáší na ostatní. Když jsem s ní, tak jsem v dobré nebo ve špatné náladě. Janu lze snadno vyvést z míry. Rozhodí ji každá maličkost, ale zase se je schopna dostat zpět do pohody a to je taky obdivuhodné, protože spousta mých přátel sice nemá tak často špatnou náladu, ale když ji mají tak, to je obvykle delší záležitost.
Když mi bylo deset let, tak jsme se s rodiči odstěhovali daleko od ní a příliš často se nevídáme, ale když se po delší době opět setkáme, tak si vždy máme co povídat a užijeme si spolu spousty legrace. Jana je pro mě v některých povahových vlastnostech vzorem a ty, které se mi na ní nelíbí, se snažím nenapodobovat a naopak jí je nějak nenápadně naznačit. Kdo ví, třeba z ní bude jednou téměř dokonalý člověk. Myslím, že s Janou máme velmi dobrý vztah a doufám, že bude pokračovat až do smrti.