pôda

Procesy ke kterým dochází při tvorbě humusu
Humifikace – převážně anaerobní složitý biochemický proces, při kterém dochází k tvorbě látek souhrnně označovaných jako l. huminové = dusík obsahující látky, tmavě zbarvené, převážně koloidního charakteru, s vysokou molekulovou hmotností, s převahou kyselých funkčních skupin
Mineralizace – podléhá jí přes polovinu humusotvorného materiálu, je to rozklad humusotvorného materiálu na základní minerální sloučeniny (CO2, H2O, NH3,PO43-,SO42-,..). Probíhá za aerobních podmínek, je proto velmi intenzivní v lehkých půdách.
Rašelinění a uhelnatění – extrémní proces probíhající za nepřístupu vzduchu zejména na zamokřených lokalitách, při tomto procesu se spolupodílí nízká teplota, nedostatek živin a kyselá reakce, vznikají látky tmavohnědé až černé barvy s vysokým obsahem uhlíku
3. Humus
Organická hmota prošlá humifikačními pochody - specifické půdní látkySložení humusu:
Nespecifické humusové látky (nehuminové l.) – lehce rozložitelné, snadno odbouratelné mikroorganizmy, tvoří zásobu živin v půdě (organické kyseliny, sacharidy, bílkoviny, třísloviny, tuky, vosky…)
Specifické humusové látky (huminové l.) – vysoce odolné proti biologickému rozkladu, tvoří 85-90 %

Huminové kyseliny – tmavá barva, mají schopnost vyměňovat vodík funkčních skupin za jiné ionty, jsou považovány za nejhodnotnější produkt humifikace, podílejí se na pufrační schopnosti půd, nejnižší obsahy jsou u podzolů, nejvyšší u černozemí

Hymatomelanové kyseliny - součást huminových kyselin, mají žluté až žlutohnědé zbarvení a nižší molekulovou hmotnost
fulvokyseliny - mají nejnižší molekulovou hmotnost a nejsvětlejší barvu, jejich vodné roztoky jsou silně kyselé, ochuzují minerální podíl půdy o živiny a koloidy

Humin - má nejvyšší molekulovou hmotnost a tmavou barvu, je nejodolnější k mikrobiálnímu rozkladu, má vlastnosti koloidů. Do této kategorie někteří autoři zařazují i humusové uhlí, což je vývojově nejstarší složka organické půdní hmoty. Je to tmavá zuhelnatělá hmota bohatá na C a N. Neúčastní se již ale půdotvorného procesu a proto ztrácí funkci pravého humusu.
Význam
1.podílí se na stavbě sorpčního komplexu, zvyšuje sorpční schopnost půd – to umožňuje vytvářet větší zásoby živin a omezuje ztráty živin vyplavováním

2.ovlivňuje agregační schopnost půd, vytvoření drobtovité struktury – zvýší se soudržnost a zadržování vody v lehkých půdách a sníží se soudržnost a zlepší se provětrávání těžkých půd

3.urychluje se a zintenzivňuje zvětrávání minerální složky (při rozkladu organické hmoty se uvolňují látky urychlující zvětrávání – CO2, organické kyseliny…) – obohacování půdy o živiny

4.některé huminové l. stimulují rozvoj kořenového systému rostlin
Obsah humusu v půdách a jeho kvalita
Klasifikace půd podle obsahu humusu (v procentech hmotnosti):
Půdy lehké střední a těžké
Bezhumózní