Planéty

Planéty
Planety jsou telesa, která nejsou sama schopna vydávat svetlo ani teplo. Planety
mohou pouze odrážet svetlo a teplo dodané jim Sluncem nebo jinou hvezdou. Planety
mužeme rozdelit na:
A) Planety vnitrní (Merkur, Venuše, Zeme, Mars)
B) Planety vnejší (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto)
B) Ostatní planety mimo Slunecní soustavu. Všechny planety Slunecní soustavy obíhají
okolo Slunce ve stejném smeru a z výjimkou Uranu se otácejí kolem své osy prímým
smerem, to znamená od západu k východu. Uran se okolo své osy otácí opacným
smerem. Planety Slunecní soustavy
Slunecní soustavu tvorí Slunce, planety, mesíce, asteroidy, planetky, komety a další
vesmírná telesa. Vznikla asi pred 4,5 mld. let z obrovského oblaku plynu a prachu.
Merkur
Merkur je nejbližší planeta ke Slunci. Svuj název dostal podle rímské mytologie a
znamená to posel bohu. Polomer Merkuru je 2439 km. Obíhá ve vzdálenosti 58 000
000 km od Slunce,a to vždy jednou za 88 dní. Kolem své osy se otocí za 58 dní a 16
hodin. Znamená to, že na Merkuru jsou velmi dlouhé dny a noci. To má za následek
veliké rozdíly v teplotách obou cástí. Je to druhá nejmenší planeta naší slunecní
soustavy se svými 4 878 km pres rovník. Je tedy menší o 40% než Zeme a pro zmenu
je o 40% vetší než Mesíc. Maximální teplota na slunecné strane je 427 °C a minimální
teplota je -172 °C. Na Merkuru existuje led a není to výskyt malý. Masy ledu byly
objeveny roku 1991 radarovým merením. Prumerná teplota planety je 172 °C.
Hmotnost je asi jedna sedmnáctina hmotnosti Zeme (3,303. 1023 kg). Hustota je asi
5400 kg / metr krychlový. Sklon jeho osy je o 7 stupnu vuci té naší. Merkur nemá
žádnou prirozenou družici.
Povrch Merkuru je velice rozryt dopady asteroidu na jeho povrch. Radarová merení
dokázaly kanony 700 metru hluboké a krátery které mely napríc až 50 km. Celý povrch
je doslova rozryt melkými krátery. Toto merení provedla v roce 1972 americká sonda
Mariner 10. Merení mohou být nepresná, protože na Merkuru neexistují more podle
nichž by se urcovala nadmorská výška. Planeta je tvorená zemskou kurou, zemským
pláštem a jádrem, které je prevážne železné.
Merkur má slabé, ale meritelné magnetické pole, které je asi stokrát slabší než
gravitacní pole Zeme. Jeho magnetická osa neprochází rovníkem, ale je asi o 1000 km
posunuta. Merkur je vyprahlým svetem témer bez atmosféry, slabá atmosféra je
tvorena 42% hélia, 42% sodíku, 15% kyslíku a ostatní plyny jsou zastoupeny 1%.
Venuše
Druhá planeta v poradí od Slunce dostala své jméno podle bohyne lásky. Tato planeta
se taká nazývá vecernice nebo jitrenka. Obíhá v prumerné vzdálenosti 108 200 000 km
od Slunce. Její obežná doba je 225 dní kolem Slunce a její jedno otocení kolem svá osy
je 243 a 4 hodiny, proto je den delší než jeden rok. Venuše se taky otácí naopak než
ostatní planety. Její velikost je približne stejná jako velikost Zeme, presne je to 12 104
km pres rovník. Její prumerná teplota je kolem 482 °C. Výškové prevýšení dosahuje až
k peti km. Její hustota je 5245 kg / metr krychlový. Tlak atmosféry je 90x vetší než je
na Zemi. Venuše nemá žádnou prirozenou družici.
Venuše má atmosféru, která je složená z 96% oxidem uhlicitým a z 3% dusíkem.
Atmosféra je rozdelena na nekolik cásti a sahá do výšky 70 km. Na Venuši je tak
vysoká teplota proto, že atmosféra nedovoluje zpetné odražení slunecních paprsku.
Tento jev se nazývá skleníkový efekt a v dnešní dobe probíhá i na Zemi. Vedci jsou
presvedceni, že Venuše kdysi vypadala jako Zeme v ranném období. Proto se nekdy
nazývá sestrou Zeme.
Po dlouhou dobu jsme nedokázali proniknout do atmosféry Venuše a proto nebyly
predstavy o povrchu planety. V roce 1983 se podarilo sovetské sonde Venere 9 pristát
a odeslat snímky, pak ji rozdrtil ohromný tlak. Dále byly zjišteny boure kyseliny sírové
v atmosfére. Celý povrch pak byl zmapován americkou sondou jménem Magallan v
prubehu let 1990-1993 pomocí radaru.
Nekterí vedci se domnívají, že bude možný život na Venuši. Tento proces se nazývá
terraformace (pozemštování). Existuje nekolik možností. Napríklad vysazení bakterií do
její atmosféry, které by vázaly oxid uhlicitý. Tím by pak opadnul silný skleníkový efekt
a planeta by se ochladila. Další teorie spocívá v tom, že by se nechaly na povrch
planety dopadat komety, které by byly navádeny z jejich drah na dráhu Venuše.
Komety jsou tvoreny prevážne ledem. Po dopadu by se voda vyparila a obohatila tím
atmosféru. Postupem casu by se zacala podobat té naší a umožnila by nám život na
této nehostinné planete. To je jen pár teorií z mnoha.
Zeme
Tretí planeta v poradí od Slunce je pro nás velice duležitá, protože je to naše domovská
planeta. Nazývá se spolecne s Merkurem, Venuší a Marsem vnitrní planety Slunecní
soustavy. Její prumerná vzdálenost od Slunce je 149 597 900 km ( tato vzdálenost je
ve vesmíru jakým si merítkem, nazývá se astronomická jednotka-AU). Tato vzdálenost
se behem obehu Zeme kolem Slunce pravidelne mení, je-li Zeme v perihéliu ( prísluní)
ci aféliu (odsluní).
Obíhá rychlostí v perihéliu 30,3 km/s a v aféliu o neco málo zpomalí a pohybuje se
rychlostí 29,3 km/s. Svetlo ze Slunce doletí k Zemi približne za osm minut. Hmotnost
Zeme tvorí neco kolem 5, 98 kvadriliónu kg. Obežná doba kolem Slunce je 365 a ctvrt
roku. Kolem své vlastní osy se otocí za 23 hod 56 min a 4 sec. Její osa je sklonená o
66,5 stupne a díky tomuto se na Zemi strídají rocní období. Prumerná teplota na Zemi
se rovná 22 °C. Její hustota je asi 5520 kg / metr krychlový. Kolem celé Zeme se
rozprostírá neviditelné magnetické pole, které zajištuje stabilitu celé Zeme a tím i
biosféry. Chrání nás pred slunecními bourkami ke kterým dochází pomerne casto. Ale
zase na druhou stranu predstavuje i jisté nebezpecí, pritahuje asteroidy k naší planete.
Dále kolem celé Zeme jsou pomerne silné radiacní pásy, sice ne tak silné jako kolem
Jupiteru, ale presto by stacilo po delší dobe na nemoc z ozárení.
Zemi se ríká modrá planeta.Tuto barvu jí dávají jak oceány tak ale predevším barva
naší atmosféry. Zeme nevydává vlastní svetlo, ale pusobí jako obrí zrcadlo, které
odráží paprsky Slunce do vesmíru.
Vznik naší planety se datuje do dávné minulosti, kdy vznikal celý vesmír. Po zrodu
Slunce zbyly kolem neho obrovské mlhoviny ve kterých se zacaly srážet cástecky
hmoty a z nich postupne vznikaly menší planetky. Postupem casu byla naše planeta
utvorena pred 4,6 miliardy let. Planeta byla dlouhá tisíciletí moc žhavá. Když cástecne
vychladla zkondenzovala na jejím povrchu voda a strhly se obrovské lijáky, které
stvorily první oceán. Z jeho pomocí zacala vznikat dnešní atmosféra, která je dnes
tvorena 78% dusíkem, 21% kyslíkem a 1% pripadá na vše ostatní. Samotná vrstva
atmosféry sahá až do výšky 300 km. Domníváme se, že Zeme je uprostred tvorena
polotekutým jádrem tvoreným predevším z težkých kovu jako jsou železo, nikl a
kobalt. Teplota v jádre nejspíš dosahuje 5 800 °C. Dále od stredu je zemský plášt
tvorený magmatem, který je od 2500 do 200 km a až úplne na povrchu je zemská kura
silná 5-75 km na kterých žijeme.
Na povrchu pusobí vnejší podnební vlivy jako je déšt, vítr, výkyvy teplot a nebo cinnost
vegetace, proto nejsou na povrchu Zeme žádné krátery jako na Mesíci.
Zeme má i vlastní prirozený satelit zvaný Mesíc. Toto teleso je ze všech vesmírných
teles k nám nejblíže a to jen 384 000 km. Jeho hmotnost dosahuje 1/81 hmotnosti
Zeme. Jeho objem se rovná asi 1/49. Prumer Mesíce je 3 478 km. Obeh kolem Zeme
mu zabere stejnou dobu jako otocení kolem vlastní osy, a to 29 dní a 8 hodin.
Teploty na Mesíci silne kolísají – na míste, které je práve ozarováno Sluncem dosahuje
teplota ke 120 °C a naopak na neosvetlené strane je teplota –160 °C. Den a noc trvají
na Mesíci 14 dní. Mesíc má silný vliv na život na Zemi. Mesíc má sklopenou osu o 5,1°
a má vuci Zemi tzv. vázanou rotaci. To znamená, že nám ukazuje stále stejnou
polokouli. Kvuli libraci Mesíce – tzn. Že s e Mesíc tzv. kývá, mužeme ze Zeme videt
pouze 59% jeho povrchu. Pohyby mesíce se nazývají fáze. Když je Mesíc ve stínu Zeme
a neodráží svetlo, tak se tato fáze nazývá nov. Dále je to první ctvrt, pak nastává
úplnek a potom poslední ctvrt. Mesíc obcas vrhne na Zemi stín – nastává zatmení
Slunce. Když naopak Zeme zastíní Mesíc, dochází k zatmení Mesíce. Litosféra Mesíce je
podobná té na Zemi. Na povrchu je kura, která sahá do hloubky 50-60 km. Ta je
pokryta prevážne mesícním prachem. Dále je to plášt, který sahá do hloubky asi 700
km. Pak následuje jádro, které je tvoreno prevážne železem. Mesíc je ze
seismografického hlediska velice stálý a obcasná slabá zemetresení jsou zpusobena
slapovými silami Zeme. Existuje mnoho teorií o vzniku Mesíce. Nejpravdepodobnejší je,
že do Zeme narazila v ranném stádiu planetka, která cást hmoty Zeme vyhodila na
orbitní dráhu a tam z ní vznikl Mesíc. Další méne pravdepodobné teorie jsou, že byl
Mesíc poutník ve Vesmíru a že ho pritažlivost Zeme prichytila, nebo že Mesíc vznikl ze
zbývajícího prach, který Zeme nevyužila pro svoji potrebu. Mesíc silne ovlivnuje deje na
Zemi. Mezi nejduležitejší patrí príliv a odliv, který se ješte nekdy násobí gravitací
Slunce. Tyto deje se nazývají slapové jevy. Dnes kolem Zeme krouží tisíce umelých
družic, které tam vypustilo lidstvo. Vetšinou se jedná o meteorologické ci
telekomunikacní družice, ale i špionážní a na výzkum vesmíru. Kolem naší planety
obíhá zatím jediná stanice Mir. Dnes zacíná být problém s vesmírným odpadem, který
se taky nazývá umelé družice. Nikdo na svete neví kolik tun je na orbite. Existují pouze
nepresné odhady. Nejvetší dnešní problém pro výzkum kosmu je gravitace naší Zeme.
Náklady na jeden kilogram váhy poslaný do vesmíru( na orbitu) jsou velice vysoké a
jen málo zemí si muže dovolit vlastní rakety (USA, Rusko, Japonsko, Cína, Sdružení
Evropských státu atd.).
Mars
Mars je ctvrtá planeta v poradí od Slunce. Své jméno dostal podle boha války. Nekdy
se také nazývá cervená planeta podle barvy její pudy. Mars je poslední z takzvaných
vnitrních planet naší soustavy. Je to planeta, která se po Venuši nejblíže približuje k
Zemi. Mars obíhá po dosti výstrední elipse s poloosou 227 900 000 km. Mars je vzdálen
od Zeme 81 000 000 km.
Kolem Slunce obehne jednou za 687 dní. Kolem své vlastní osy se otocí jednou za 24
hodin a 37 minut a 23 sekund, proto jsou dny na Marsu skoro stejne dlouhé jako na
Zemi. Sklon osy je 23 stupnu a 59 minut. Prumer Marsu je 6 794 km. Hustota planety
je 3 900 kg / metr krychlový. Atmosférický tlak se pohybuje mezi 650 a 770 Pascaly.
Hmotnost Marsu je 6.421. 1023 kg. Prumerná teplota na Marsu je -27 °C. Na povrchu
Marsu je teplota od -30 do +40 °C. Mars má dve prirozené družice Deimos-des a
Phobos-strach. Deimos byl objeven roku 1877. Jeho objevitelem je Asaph Hall. Jeho
hmotnost je 1,8+15 kg. Jeho povrch je posetý mnoha krátery. Velikost Deima je
16x12x10 km. Otocí se okolo své osy za 30 hodin a 18 minut a obehne okolo Marsu za
1,26 dne. Phobos je vetší než Deimos a má tvar fazole. Jeho hmotnost je asi 1,08.1016
kg, jeho velikost 28x22x18 km. Jeho otocení kolem své osy mu trvá stejne dlouho jeho
obeh okolo Marsu – 7 hodin a 39 minut. Atmosféra Marsu je velmi zajímavá. Mars má
rídkou, ale zato rozsáhlou atmosféru, v níž se tvorí pocasí. Na Marsu dochází k erozi.
Teplota v atmosfére je témer konstantní. Do 40 km nad povrchem je teplota +80 °C.
Atmosféra je složena z 95.32% z oxidu uhlicitého, ze 2,7% dusíkem, z 1,6% argonu,
0,13% kyslíku, 0,07% je oxid uhelnatý, 0,03% je voda, 0.00025% je neon, 0,00003%
je krypton, 0,000008% xenon a 0,000003 ozonu. Ten se vyskytuje pouze nad
polárními cepickami. V letních mesících se po celé planete rozpoutají ohromné písecné
boure, které na celé dny zahalí planetu a jediné co nezahalí jsou vysoké sopky.
Na Marsu také kdysi tekla voda. Tato voda je nyní schována pod povrchem a nebo na
dvou polárních cepickách. Tvorí váhu planety z 0,3%. Na Marsu jsou díky kdysi tekoucí
vode vymletá hluboká údolí a kanony. Jinde se zase objevují rozsáhlé delta rek. Na
Marsu byly kdysi obrovské , pravidelné záplavy. Zatím nejvetší o kterých se lidstvo kdy
dozvedelo. Po dlouhou dobu si lidé mysleli, že na Marsu bude existovat vyspelý život. V
osmdesátých letech minulého století prohlásil italský astronom Giovanni Schiaparelli, že
objevil na povrchu Marsu zavlažovací kanály, které tam vybudovala vyspelá civilizace.
Až sondy Viking prinesla dukazy, že na Marsu není vyspelý život.
Litosféra Marsu sahá až do hloubky 200 km. Marsu se ríká cervená planeta podle
barvy, kterou dává planete hornina na povrchu, které obsahuje vysoké množství
železa. Na jejím povrchu je nejvetší sopka slunecní soustavy, která sahá do výšky 25
km a jmenuje se Olympus Mons.
Její základna má rozpetí 600 km a samotné ústí kráteru má prumer 80 km. Na Marsu
musela kdysi probíhat hojná sopecná cinnost, která se dnes už neprojevuje. Na jeho
povrchu je taky tak známá martanská Mona Liza. Nekterí lidé verí, že je to pozustatek
vymizelé kultury.
O Marsu máme nejlepší informace ze všech nám známých planet (krome Zeme),
protože na ní pristálo nekolik sond. Jako první na ni pristál Viking, který hledal známky
života-bezúspešne a pristál na Marsu 3 zári 1976. Po dlouhou dobu byly všechny
pokusy o pristání na Marsu zakonceny neúspechem. Až roku 1997 4. cervence se
podarilo pristát americké sonde Pathfinder s malým pojízdným robotkem jménem
Sojouner. Ten zkoumal chemické složení planety, její pocasí a mnohé další. Porídil
mnoho fotografií a pomohl k poznání Marsu. Po jeho odmlcení doletela k Marsu další
sonda jménem Mars Global Surveyor, který podrobne mapoval povrch Marsu a zkoumal
jeho podmínky.
NASA chce do roku 2008 dopravit na Zemi vzorky pudy z Marsu. Dále je chystaný
pilotovaný let s posádkou, která by mela na Marsu strávit asi dva roky. Již dnes existují
plány jak znovu oživit kdysi živou planetu. Jeden z nápadu již dnes proveditelných je
umístit na geostacionární dráhu nad póly obrovská zrcadla, která by roztavila polární
cepicky. Tím by se Mars oteplil a stal by se opet obyvatelný. Jupiter
Jupiter je v poradí od Slunce pátý. Jupiter znamená král bohu. Tato planeta je plynný
obr a se Saturnem, Uranem a Neptunem jsou nazývány vnejší planety naší soustavy.
Se svými 142 800 kilometry pres rovník je to nejvetší planeta Slunecní soustavy a
Zeme by se do nej vešla 1 318x. Jeho hmotnost je 1.900.1027 kg a je tedy 318x težší
než planeta Zeme. Vzdálenost od Slunce je 778 300 000 km. Jeden obeh kolem Slunce
mu zabere 11 roku a 10 mesícu. Rotaci kolem své osy zvládne za 9 hodin a 50 minut,
címž je nejrychleji rotující planetou v naší soustave. Jeho prumerná teplota je - 121 °C.
Jupiter je obklopen vrstvou prachu. Jupiter má 16 a více mesícu.
Mesíce Jupiteru se delí do 3 skupin:
Vnitrní skupina- od Jupiteru do vzdálenosti 2 miliónu km. Patrí sem Metis, Adrastea,
Thebe, Amaltea, Io, Ganymed, Europa a Kallistó
Strední skupina-od Jupiteru do vzdálenosti 11-12 miliónu km. Patrí sem Himalia, Leda,
Lysithea a Elara
Vnejší skupina-od Jupiteru do vzdálenosti 20-24 miliónu km, tyto družice mají
retrográdní dráhu- obíhají naopak než ostatní mesíce. Patrí sem Ananke, Carme,
Pasiphae a Sinopae
Jupiter má silné radiové zárení, které probíhá v záblescích a je tak silné, že vydá za
energii jedné mega tunové bomby.
Je to silný rádiový zdroj. Jupiter musí mít silné magnetické pole, které vskutku objevily
sondy Pioneer 10 a 11. Magnetická osa je sklonena k rotacní ose o 15 stupnu a
prochází v nejmenší vzdálenosti 18 000 km od stredu planety. Jádro Jupiteru je
nejspíše složené z kovového tekutého vodíku a nebo z kamene. Tekutý vodík je
ideálním vodícím materiálem elektrického proudu už pri pokojové teplote. Uplatnení na
Zemi by byl obrovský. K jeho výrobe jsou potrebné ohromné teploty a tlaky, které jsou
zrovna na Jupiteru. Magnetické pole zpusobuje odklon drah elektricky nabitých cástic
slunecního vetru v okolí planety. Kolem celé planety jsou obrovské životu nebezpecné
radiacní pásy, které by mohli usmrtit kosmonauta a umrtvit prístroje sond. Jen velice
presné výpocty tomuto zabrání. Kolem celé planety je velice silné gravitacní pole.
Jupiter vyzaruje 2,5 x více energie než mu dodává Slunce. Tato zajímavá vec nás
privádí k teorii, jestli vlastne není Jupiter nepodarená hvezda. Jupiter se opravdu
podobá hvezde. Má radiacní pásy, silné magnetické pole a vlastní zárení. Jen náhoda
možná zabránila tomu, aby Zeme obíhala kolem dvojhvezdy.
Atmosféra Jupiteru je tvorena predevším z vodíku, který je zastoupen 90% a helia,
které je 10%. Jednotlivé vrstvy jsou asi takto. Navrchu jsou vrcholky mraku, pak je to
vrstva plynného vodíku. Dále jsou to mraky zmrzlého cpavku, pod nimi jsou mraky
sulfidu amonitého. Ješte níže jsou mraky vodního ledu a pod nimi se nachází vodní
kapky. Pod atmosférou se nacházejí oceány tekutého vodíku a kovového tekutého
vodíku. Jádro je nejspíše kamenné. V atmosfére probíhají obrovské cyklóny. Napríklad
velká rudá skvrna je obrovský atmosférický vír, který je na Jupiteru minimálne tri sta
let. Barevné pruhy planety jsou tvoreny teplejšími a studenejšími proudy.
Roku 1994 v polovine cervence došlo na Jupiteru ke katastrofe. Do povrchu Jupiteru
naboural úlomek komety Shoemaker-Levy 9 rychlostí 60 km za sekundu. Došlo k
obrovským výbuchum v jeho atmosfére a v porušení jeho celistvosti. Ale Jupiter náraz
vydržel a stále ve vesmíru existuje.
Saturn
Saturn je nejkrásnejší planetou naší soustavy. Je v poradí šestá od Slunce. Je to plynný
obr, který se svými 120 000 kilometry pres rovník je druhou nejvetší planetou naší
soustavy. Je vzdálen od Slunce 1 427 000 000 km. I pres tuto vzdálenost znali Saturn
už starovecí astronomové. Saturn dostal své jméno podle boha rolnictví. Jeden obeh
kolem své osy mu trvá 10 hodin a 39 minut. Kolem Slunce obehne jednou za 29 roku a
6 mesícu.
Prumerná teplota je - 180 °C. Hustota Saturnu je tak nízká, že jako jediná planeta
soustavy by teoreticky plavala ve vode. Pocet družic je 22, možná více. Jsou to
napríklad Prometheus, Pandora, Epimetheus, Janus, Mimas, Enceladus, Tethys, Telesto
Saturn je znám svými prstenci, které jsou viditelné ze Zeme pri pohledu dalekohledu.
Rozpetí prstencu je asi 270 000 km. Prstenec netvorí jeden ucelený pás, ale jak
odhalily sondy, je tvoren množstvím prstencu, které jsou od sebe oddeleny místy, kde
se nenacházejí žádné úlomky. Prstence jsou tvoreny kusy kamenu, ledu cí jiných
kousku. Existuje pár teorií o vzniku prstencu jedna z nich tvrdí, že prstence jsou
kousky planety, které už nepoužila ke své stavbe. Další tvrdí, že prstence jsou kusy
mesícu roztrhaného gravitacními silami planety a nebo, že vznikli srážkou dvou mesícu.
Saturn má atmosféru tvorenou z nekolika cástí. V první cásti je jasno, pod ní se nachází
vrstva prachu. Dále je to vrstva tvorená cpavkovým zákalem. Ješte hloubeji je vrstva
mraku, které jsou tvoreny zmrzlým cpavkem. Pod touto vrstvou je jasno. Pak ale
zacínají mraky sulfidu amonitého a pod nim jsou mraky vodního ledu a pak je opet
jasno. V atmosfére Saturnu se tvorí obrovské hurikány, které dosahují rychlostí až
1800 kilometrú v hodine.
Samotný povrch pod atmosférou je tvoren tekutým vodíkem. Pak tekutým kovovým
vodíkem a jádro je nejspíše kovové a nebo kamenné.
Uran
Uran je v poradí od Slunce na sedmém míste a je to další z plynných obru. Jeho
existence je známa lidstvu od roku 1781, kdy byla objevena Williamem Herschelem.
Dostal jméno po bohovi nebes Uranovi. Je vzdálen od Slunce 2 870 990 000 km a
obehne Slunce za 84 roku. Kolem své vlastní osy se otocí za 17 hodin a 14 minut. Uran
má velmi sklonenou osu. Jeho rovníkový prumer je 50 800 km. Je 14,6x hmotnejší než
naše planeta Zeme. Jeho strední hustota je 1 130 kg/m3. Jeho prumerná teplota je
-218 °C. Uran má 21 mesícu, napríklad Cressida, Bianca, Ophelia, Desdamona. Uran
má atmosféru tvorenou predevším z vodíku a to z 83%. Další významnou složkou je
helium a to 15% a ze 2% metanem. Povrch je tvoren cpavkove-vodním oceánem a
kamenne-kovovým jádrem.
Kolem Uranu jsou také prstence, které jsou ze Zeme špatne viditelné. Byly objeveny
prí zatmení Uranu. Jejich pocty sahají do deseti a jsou tvoreny prevážne kameny a
kusy ledu. Jejich stabilitu zajištují mesíce Uranu.
Na jeho povrchu vypadá den a noc takto.
21 let dopadá slunecní svetlo na jeden pól a pak dalších 21 let na rovník a na konec
dalších 21 let dopadá na druhý z pólu. To zaprícinuje, že 21 let je nepretržité svetlo pak
se 21 let strídají dny a noc a dalších 21 let je nepretržitá temnota ne jednom pólu.
Neptun
Po objevu planety Uran zacali astronomové pátrat po další planete Slunecní soustavy a
v roce 1846 objevil nemecký astronom Johann Galle. Neptun je pojmenován podle
boha morí. Je to v poradí osmá planeta, ale pravidelne se dostává na deváté místo,
když se Pluto dostává pred jeho dráhu. Vzdálenost od Slunce je 4 496,6 miliónu km.
Kolem své osy se otocí jednou za 16 hodin a kolem Slunce obehne jednou za 164 roku
a 10 mesícu. Neptun vyzaruje 2,4 x více tepla než dostává od Slunce. Rovníkový
prumer je 48 600 km. Jeho hmotnost je 1.024.1026 kg. Prumerná teplota je -220 °C.
Pocet mesícu je osm: Naiad, Thalassa, Despina, Galatea, Lirissa, Proteus, Triton,
Nereid. Neptun je plynný obr, který je tvoren predevším vodíkem a to z 85%, dále je to
13% hélia a 2% metanu. Skládá se ze cpavkovo-vodního oceánu a samo jádro je
nejspíše tvoreno železem a kamenem. Neptun má bourková mracna, ale ne taková
jaká známe my ze Zeme.
Kolem Neptunu proletela sonda Voyager 2 na své pouti po soustave, která zde objevila
6 mesícu. Díky ní máme slušnou predstavu o pomerech na Neptunu a jeho mesících.
Pluto
Pluto je nejvzdálenejší planeta od Slunce a také nejmenší planeta Slunecní soustavy.
Pluto znamená buh podsvetí. Je v poradí devátá. Pluto je vlastne dvojplaneta. Se svým
mesícem Charonem tvorí dokonalý pár. Pluto bylo objeveno 18. února roku 1930 a
objevitelem je Clyde W. Tombaugh. Pluto obíhá po dost výstrední dráze o velké poloose
5,9 miliardy km. Pluto je po urcitý cas osmá planeta Slunecní soustavy. Bylo tak do
roku 1999. To proto, že protíná dráhu Neptunu. Jeho obežná doba je 247 let a 8
mesícu. Kolem své osy se otocí jednou za 6 dní a 9 hodin. Jeho rovníkový prumer je
roven 2 300 km. Jeho hmotnost je asi 1,27.1022 kg. Atmosféra je asi nejspíše tvorena
metanem a dusíkem.
O Plutu toho víme velice málo, protože u nej nebyla dosud žádná sonda, která by ho
podrobne zkoumala. Povrch Pluta nejspíše tvorí voda, metan a led a pod tímto je asi
kamenné jádro. Další planety
2000 EB 17
Alias Plutík obíhá mezi drahami Neptuna a Pluta. By se svými rozmery dal považovat za
planetu. Je to 700x300 km. Což nás staví pred otázku, kde zacínají rozmery pro
planetu a kde pro planetku. Jestli bude uznán jako planeta tak se bude jednat o
nejmenší planetu slunecní soustavy. Jeden obeh kolem Slunce mu trvá 243 let. Kolem
své osy není doba otocení zatím známa.
Podle posledních analýz patrí k nejstarším prvkum naší soustavy a to nejméne 4
miliardy let. Obíhá ve vzdálenosti v rozmezí 4,3 až 5,6 miliard km. Jeho magnetické
pole vysvetluje nekteré odchylky v dráze Pluta.
Planeta X
Toliko tajuplná planeta X. Cást vedcu se domnívala, že za Plutem se musí skrývat
záhadná planeta. Nekteré dukazy hovorily pro. Jeden z nich byl i ten, že odchylky v
drahách Neptunu a Uranu jsou natolik velké, že je nemuže zpusobovat samotné Pluto.
Tato teorie je dneska už zamítnuta a odchylky se prikládají tomu, že za orbitou Pluta je
pás komet, které tyto odchylky mohou zpusobovat. Napríklad i objevitel Pluta Clyde
Tombaugh veril, že tato planeta skutecne existuje. Jeho domnenka se nepotvrdila. Ale
pátrání po tajuplné planete pokracuje.
TMR-1C
Tato planeta se nachází v souhvezdí Býka, kde obíhá zdejší dvojhvezdu. Objevena na
prelomu roku 1997-1998. Predpokládaná velikost je tri obvody Jupitera. Je to plynný
obr, který uniká rychlostí 10 km za sekundu.Vzdálenost od dvojhvezdy je asi 10000x
dále než Zeme. Od naší planety je vzdálená asi 450 svetelných let. To je asi 4,257
triliónu km. Tuto planetu ( nebo možná hnedého trpaslíka, šance na to, že je to hvezda
jsou dve procenta) vyfotografoval Hubbleuv teleskop. Až další výzkumy dokáží jedná li
se o planetu ci o hvezdu. Bohužel je planeta príliš horká, aby na ni mohl existovat
život. Ale menší planety, které by tam mohly existovat, nejsou zatím naše dalekohledy
schopny zaznamenat, tak zatím existuje možnost, že kolem ní existují jiné planety s
jistou formou života.