Němá barikáda - Jan Drda

Jan Drda se narodil v roce 1915 v Příbrami. Studoval slovanskou a klasickou filologii na filosofické fakultě Univerzity Karlovy, ale před dokončení studia odešel do redakce Lidových novin a stal se posledním novinářským žákem Karla Čapka. V novinářské práci pokračoval i po skončení války.
Němá barikáda byla Drdovou první prací po osvobození. Byla také prvním úspěšným pokusem o vyrovnání se s válečnými léty a osvobozením. V jako prvním díle poválečné literatury tak můžeme sledovat průběh květnového povstání, ilegální boj proti nacismu a hrůzu válečné okupace.
Němá barikáda je vlastně soubor jedenácti povídek z časového rozmezí doby druhé světové války. Kromě časového ohraničení nemají žádný jiný kompoziční výrazný společný prvek. Chronologická posloupnost jednotlivých příběhů je udržována pečlivým rámcem - jako první povídku v knize nacházíme „Třetí frontu“ - dějove se odehrávající v roce 1938, jako závěrečná povídka stojí „Němá barikáda“, poukazující na definitivní povstání československého lidu v roce 1945.
Společným motivem jednotlivých povídek, který také dotváří společnou tematickou jednotu díla, je motiv spravedlivé odplaty. Zlo zosobněné v postavách nacistických tyranů i domácích kolaborantů musí být potrestáno. Nejde ovšem nikdy o mohutné heroické činy, naopak, dalším jednotícím rysem díla je absence velkých hrdinů. Těmi nejvýznamnějšími lidmi se totiž stávají drobní obyčejní človíčkové, převážně starší lidé, kterým válka vzala celoživotní sny a ideály, právě ti se v rozhodujícím okamžiku dokáží statečně postavit proti tyranům, ačkoliv na to mohou doplatit životem. Takovým typem je např. hlavní hrdina povídky Včelař, který se vzepře nacistům ne z nějakého pacifistického světového přesvědčení, ale z prostého důvodu neblahého zásahu do jeho smyslu života - včelaření.
Ze souboru povídek se vymyká povídka „Až vstanou mrtví“. Hrdinou je zde totiž fašista, který nakonec neujde trestu.

• Třetí fronta - děj povídky je přesně určen - je jím 28. říjen, svátek vzniku naší republiky, slavený ale bohužel v nejisté době. Píše se rok 1938 a Evropa stojí na prahu válečného běsnění. Stejně jako řada dalších je se stávajícím vývojem nespokojený i Sláva Mach. Ve značné skepsi vzpomíná na své přátele, se kterými se zúčastnil bojů ve Španělsku. Jediné východisko k uspokojení touhy po činu vidí lidovou demonstraci.
Povídka má podstatný význam pro kompozici celé knihy svým časovým určením. Zároveň předznamenává náladu počátku války.
• Včelař - starý vesničan ukryje telegrafisty s vysílačkami. Vesnice je ale prohledávaná gestapem, telegrafisté prchají, jsou na útěku zastřeleni. Staříkovi hrozí stejný trest, pokud by se mu prokázala pomoc. Ukrývá proto spojenecké vysílačky v hloubi zahrady do starého včelína. Gestapáci nemohou nic najít, šli téměř najisto, jsou proto ještě podrážděnější a krutější než obvykle a v návalu zlosti ničí a rozkopávají úly. Stařík je zlomen - včelařství bylo jediným smyslem jeho života. „To … jsou … oni … I včelám … berou život.“ Náhle se pohybuje jako bez ducha, naprosto nereaguje na jejich výzvy, proto je zastřelen, ačkoliv by mu jinak nehrozilo žádné potrestání - vysílačky se nenašly. Umírá u zničených úlů s včelí královnou na ruce.
Na povídce nás zaujme hlavní hrdina, je to jeden z řady typicky drdovských postaviček,
nenápadný člověk, který si zaslouží naši úctu.
• Vyšší princip - Vyšší princip je nejznámější povídkou Němé barikády. Oním Vyšším principem je starý latinář Havlík, obávaný pedagog maloměstského gymnázia. Tento starý mládenec se řídil po celý život zákony a krásou antiky. Svůj osobní život zanedbával stejně jako svůj vzhled, byl starým mládencem ve věčně ošuntělém oblečení. Svou přezdívku si vysloužil za neustálé opakování anticky principiální teze - „Z hlediska vyššího principu mravního…“, pomocí které odsuzoval různé studentské výstřelky. Je červen 1942, nejhorší doba heydrichiády. Nikdo si nemohl být jistý svým životem. Popravováni byli i nevinní lidé na podkladě jakéhokoliv udání. Tři bezstarostní mladíci, septimáni Havelka, Moučka a Ryšánek byli obviněni a posléze zastřeleni . Bavili se spolu na plovárně o nějakých politických souvislostech, někdo je musel vyslechnout a udat. Ve škole vládne zděšení - „Jaké absurdní…nedorozumění…moji…moji žáci…“ Aby se zdůraznila loajalita postoje vedení školy je potřeba, aby někdo z učitelů před třídou odsoudil chování chlapců a uvedl je jako odstrašující příklady. Je vybrán latinář Havlík jako třídní oné septimy. Se sklopenou hlavou vchází do třídy, která je tentokrát ztichlá a zděšená. Dobře ví, věren svým zásadám a mravním ideálům, že to, co se děje kolem, je špatné. Chlapci nebyli vinni. Zbytečně došlo ke zničení tří mladých životů a on to má ospravedlňovat? „Z hlediska vyššího principu mravního… vám mohu říci jenom jedno: vražda na tyranu není zločinem! Také já… schvaluji atentát na Heydricha!“ - „Cítil, že bylo vyřčeno všecko. Obrátil se proto ke katedře, usedl a začal zapisovat do třídní knihy. Ale sotva se dotkl perem stránky, ozval se z lavic povědomý zvuk. Vyšší princip zvedl pomalu oči ke své třídě. Dvacet septimánů stálo před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s očima planoucíma.“
• Ve Vyšším principu ukázal Drda snad nejvýraznější touhu po spravedlnosti a humánní postoj svých hrdinů. Vyšší princip, suchý profesor latiny, ke kterému si žáci nikdy nevytvořili pevnější pouto, neboť je stále umravňoval svými „antickými“ postoji, se přeměňuje v nejstatečnějšího člena ředitelského sboru. Schválení atentátu by znamenalo okamžitou smrt, kolaboranti a zrádci mohli být kdekoliv. Ve vnitřním boji, který profesor svádí, vítězí oddanost spravedlnosti. Ano, byl to profesor „ze staré školy“, ale právě zákony a krása antiky se v náhlé konfrontaci se zvůlí a zvěrstvem okolního světa mění v rozhodný a statečný postoj.

Němá barikáda
Jan Drda
(1956, Státní pedagogické nakladatelství)

Obsah:
Kniha obsahuje jedenáct povídek, které vznikaly ještě na konci druhé světové války a byly vydány roku 1946; název poslední povídky dal jméno i celému souboru.
Autor podává obraz války za Květnového povstání v Praze na barikádách a během následujícího osvobození.
Nejznámější povídkou je Vyšší Princip – příběh profesora latiny na gymnáziu, který působí spíše komicky svou moralizující větičkou o „vyšším principu mravním“. Když jsou však jeho žáci zatčeni pro schvalování atentátu na Heydricha a posléze popraveni, projeví se profesor jako silná osobnost, kdy vystoupí před třídou a vysloví souhlas se studenty. Známé je i filmové zpracování tohoto námětu.
Podobný motiv osobního hrdinství jedinců, kteří pocházejí vnitřním vývojem až se odhodlají k akci a projeví statečnost na úkor svého ohrožení či dokonce smrti, se objevuje i v povídkách Včelař a Hlídač dynamitu. V první skrývá řídící Havlík tři parašutisty, ale nakonec je odhalen a zabit, ve druhé vystupuje František Milec, jenž obětuje život svůj i své ženy a nechá vybuchnout hrnec s dynamitem.
V dalších povídkách – Vesnická historie, Nenávist, Padlý beze jména, Pancéřová pěst, Zákeřník, Až vstanou mrtví, Třetí fronta, Němá barikáda – vystupují obyčejní čeští lidé různých profesí i původu, které spojuje hrdinský čin, ke kterému se odhodlali ať již v boji za vlast proti fašismu nebo z prosté lidské solidarity a obětavosti.
Povídky v Němé barikádě představují moderní povídkové útvary. Jejich děj je svižný plný událostí, často tragických. Vypravěčský styl je možno označit za dokumentární. Přesto nelze nezmínit jistou černobílost vidění – postavy jsou vždy jasně vyhraněné – kladné či záporné. Autorův jazyk je jednoduchý – více se tak dílo přibližuje prostým lidem.

Němá barikáda
Jan Drda

Obsah:
Soubor 11 povídek podává spontánní obraz války, boje proti fašismu, bojů na barikádách v posledních dnech války a osvobození Prahy. V popředí vystupuje hrdinství prostých lidí a obrazy ze života.
Příkladem je povídka Vyšší princip. Vyšší princip je přezdívkou komického profesora a starého mládence, latináře Málka. Při jeho hodině byli ředitelem školy odvoláni z vyučování tři gymnazisté, spolužáci Havelka, Moučka a Ryšánek. Zatklo je gestapo a druhý den byli popraveni. Důvodem se stalo jejich údajné schvalování atentátu na říšského protektora Heydricha.
Učitelský sbor rozhoduje, jak studentům vyložit tuto událost. Nakonec je rozhodnuto, že třídní profesor - Vyšší princip pronese v septimě projev odsuzující zvrhlost činu jejich spolužáků. Třídní profesor místo uvedení věcí “na pravou míru”, místo odsouzení činu projeví svou odvahu a hrdinství slovy “vražda na tyranu není zločinem.”
Postavy v povídkách mají jednoznačné rysy - buď jsou dobří nebo zlí. Převažuje morální převaha a lidské hodnoty na rozdíl od ničemných, zbabělých a surových Němců. Účastníci květnového povstání jsou obyčejní lidé, nucení se rozhodovat se v mezní situaci.
Realita je ztvárněna způsobem blízkým filmovému vidění - rychlé změny úhlu záběru, úsečný komentář. Kompozice připomíná konstrukci lidové četby - zhuštěný děj, někdy šťastný konec (Pancéřová pěst), někdy povídka končí smrtí hrdiny (Včelař).
U kladných postav autor využil zdůvěrnění, záporné postavy jsou zachyceny karikaturou. Autor využívá krátké věty i celé odstavce, průhledné metafory (fašisté - gorily, zmijí hnízda, vlkodlaci), živý hovorový jazyk a lidový tón.