Král Lávra - Karel Havlíček Borovský

K. Havlíček se s irskou pohádkou na midasovský námět krále s oslíma ušima seznámil v Brixenu. Měl k Irům blízko. Jako novinář rád psal o jejich boji za svobodu. Ve Vídni seděl na císařském trůně dlouhá léta slaboduchý Ferdinand “Dobrotivý”, takže se ony dlouhé uši vskutku hodily jako politický symbol. Demokrat Havlíček si pohádku nejdříve přeložil (z německého muzejního sborníku) a pak ji humoristicky přeladil, dal jí některé české prvky a svěží, hravou, aktuální písňovou podobu.
Příběh sám je prostý. Lávra je irský král, není zlý, ale má divnou “slabost”. Holit a stříhat se dává jednou do roka - a odplatou je holičovi kat a provaz. Bradýřů je hrstka, ti se bouřit nemohou a lid časem přivykne i šibenici. Tu ale připadne los na mladého Kukulína. Už ho vede kat na popraviště, když tu se králi vrhne k nohám statečná Kukulínova matka a s prosbou i výčitkou oroduje za syna. Lávra byl jinak dobrý král, zastyděl se a slitoval se, jen musel Kukulín svatosvatě slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Dokonce se Kukulín stal dvorním holičem. Tajemství ho však čím dál víc tíží a trápí. Kukulínovi se ulevilo, až když na radu poustevníčka tajemství všeptal do staré vrby. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné… Táhnou kolem vrby čeští muzikanti, neboť “po Češích je doma vždycky malý sled,/ ale všude jinde naplňují svět”. A když hudec Červíček ztratí z basy kolíček, vyřeže si nový z oné vrby.
A už je hotový malér na královském plese: “…jak na bále pustil/ po strunách smyčec,/ tu řve basa, až všechno přehluší:/ “Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec!” Tak se tajemství rozneslo mezi lidmi - a vida! Celkem se nic nestalo: “…líbil se lidu dobrý panovník,/ zdálo se jim, že ty dlouhé uši/ právě dobře ke koruně sluší,/ všechno může zvyk!” A na závěr Havlíček uděluje čtenáři užitečnou radu: “…a když tě co na jazyku svrbí, pošeptej to jen do staré vrby, dceruško drahá!”

Teoretický rozbor:
ostrá satirická kritika hlouposti, zloby a omezenosti panovníka; písňová forma, jednoduchý verš; smírný konec – parodie historií o hodných panovnících

Král Lávra
Karel Havlíček Borovský

Obsah:
Příběh o králi, který má jednu zvláštnost - oslí uši. Král není zlý, pouze nechce, aby se jeho tajemství dozvěděl okolní svět. Nechává se proto holit a stříhat pouze jednou ročně a na holiče čeká divná odměna - je popraven. Lidé v království si na tento králův obyčej časem přivykli.
Obavy ovšem vyvolává u všech holičů po celé zemi, kteří každý rok mezi sebou losují. Jednou padne los na mladého Kukulína. Jeho matka u krále prosí, aby ho nezabíjel, je to její jediný syn. Král nakonec ustoupí a pod Kukulínovým slibem, že nic nevyzradí, učiní z něj dvorního královského holiče. Kukulín je však bojácný a upovídaný a není schopen tajemství unést. Pošeptá ho do vrby u rybníka, ta však tajemství prozradí, když si z jejích větví vyrobí basista Červíček cestou na hrad kolíček do své basy. Na hradní slavnosti poté všichni uslyší píseň o králi s oslíma ušima.
Vše dobře dopadne, lidé mají krále nadále rádi i s jeho ušima a ten již nemusí své tajemství skrývat.
Hlavní myšlenka díla spočívá kritice hlouposti a omezenosti panovníka. Oslí uši jsou politickým symbolem.

Teoretický rozbor:
lidový humor, písňová forma (jednoduchý rým a čtyřveršová sloka); smírný konec - parodie historií o hodných panovnících; prostý jazyk, lidová mluva; v podtextu - úděl sledovaného novináře (kdo odhaluje kritikou oslí uši, je stíhán)