Děj se odehrává v 17.stol. v Domažlicích, na Chodsku. Je to
těsně po Bělohorské bitvě. Tzv. doba pobělohorská. Je to doba
podrobení lidu.
Hlavní postavy knihy jsou Jan Sladký Kozina, kozinova matka,
Matěj Přibek, Jiskra Řehůřek, Kryštof Hrubý a záporná postava
Maxmilián Lamminger z Albrectu.
Jan Sladký Kozina - je nesmlouvavý, hrdý a statečný bojovník
za práva Codů.
Kozinova matka - je jeho hrdá, čestná a statečná matka.
Matěj Přibek - statečný praporečník a druh Koziny.
Jiskra Řehůřek - statečný dudák, druh Koziny.
Kryštof hrubý - společník a přítel J.Koziny.
M.Lamminger - krutý, zlý a bezcitný tyran, majitel chodského
území.
Chodové (Psohlavci) před bitvou na Bílé hoř vlastnili a
střežili pohraničí naší země. Bylo jim to dáno tzv. Majestáty,
což bylo to, že mohli žít na území pohraničí, za slib, že ho
budou střežit. Po bitvě na Bílé hoře, bylo toto území prodáno
císařem Ferdinandem II. Maxmiliánu Lammingerovi z Albrechtova
jako dědičný majetek. Chodům bylo nařízeno prpetuum silentium
(věčné mlčení). Chodové však odpírali poslušnost. Majestáty
schovaly u kozinovy matky. Později byly majestáty nalezeny
(jen část) a veřejně spáleny. Chodové (Kozina a Hrubý)
odsouzeni ve Vídni ke smrti oběšením. Při čekání na svou
popravu, Hrubý ve vězení zemře. Kozina popraven v Plzni. Před
svou smrtí stačil zvolat „Lomikare, Lomikare, do roka a do
dne, zvu tě na boží soud“. Lomikar (Lamminger) opravdu za
jeden rok a jeden den na plesu umírá. Po smrti J.Koziny byly
Chodové donuceni k poslušnosti a robotě.
Hlavní myšlenka díla - realistický obraz skutečné události
vzor statečnosti,
odbojnosti, boj proti bezpráví, touha po svobodě, mnoho
obětí
na rozdíl od pohádky - zápas
o zlo a spravedlnost bývá těžší než v pohádce
nebo pověsti, dobro vždy nezvítězí, vítězí všaklidskost
ani prohrané boje nejsou bezvýznamné.
Umělecké a kompoziční prostředky
- tradiční románová koncepce
- bohatý, barvitý jazyk, využití nářečí, archaismy -
charakteristika doby, odlišný slovosled
- závěr - splynutí historického románu s lidovou pověstí
Jiráskův realismus - postavy nejsou ideální, neomylné,
nezranitelné, ale skutečné
Jiráskovo umění líčit střetnutí - vnímání všemi smysly, obraz
celku, vizuální dijem, dynamika vypravování.