19. Európa medzi dvoma svet. vojnami

Versailský mierový systém:
- Fran. chceli uzavrieť mierovú zmluvu pri Paríži → Versailes s Nemeckom; v Saint German s Rak.; v Trianone s Uhorskom; v Milii s Bulharskom; v Senzus s Tureckom
- tento komplex = „Versailský mierový systém“
- politici: Fran.: Klemenso
USA: Wilson
Anglic.: Loyd Georg
Tal.: Orlando
- Wilson navrhoval vytvoriť dunajskú republiku, Klemenso nesúhlasil;
- vznikli: Poľsko, Estónsko, Lotyšsko, Litva, Česko-Slovensko, Rakúsko, Maďarsko, Juhoslávia
- bolo tu mnoho štátov bez hist. základu → nemali budúcnosť
- Nem vinili za vznik sv. vojny → Nem. mohlo mať len pešiu armádu, max 100 000 vojakov; zničili voj. tech.; Gdansk –slobodné mesto; Porúrie si nechali Fran.; Alsasko: 15 rokov na rozhodnutie ku komu budú patriť; platili vysoké reparácie (mali ich platiť do r. 1972)
- Nem. a Rak. sa nesmú spojiť
- rozpad RU na následnícke štáty

Fašizmus v Taliansku
-európske krajiny vytvárali demokratické systémy
-po vojne tu vzniká silné robotnícke a roľnícke hnutie, nastali hospodárske problémy
-Taliansko je sklamané z výsledkov vojny – dostalo iba Tirolsko a nie Dalmáciu
-V roku 1919 vznikla v Taliansku zväzka „fasci di combatimento“, ktorú tvorili dôstojníci, poddôstojníci, vojaci, nacionalistická inteligencia, stredné vrstvy. Finančne ju podporovala buržoázia.
-Príslušníci bojových zväzkov mali v znaku starorímske „fasces“ – zväzok prútov, ovinutých červenými remeňmi so sekerou uprostred – symbol práva bičovať a stínať hlavy
-Z fasces vznikol názov fascismo – fašizmus
-Členovia tejto skupiny nosili čierne košele a vytvorili stranu „Partito populare“. Na čele strany stál Benito Mussoliny (DUCE). Fašistické oddiely prepadávali robotnícke budovy, schôdze, týrali a drancovali. Fašisti sľubovali splnenie sociálnych požiadaviek, pozemkovú reformu. Hlásali útočnú zahraničnú politiku. Chceli k Taliansku pripojiť Rieku, Albániu, Dalmáciu. V roku 1922 Mussoliny zinscenoval pochod na Rím – štátny prevrat. Bol zavedený diktátorský režim – kráľ Viktor Emanuel III menoval Mussoliniho za ministerského predsedu – 30.10.1922. Bol poverený zostaviť koaličnú vládu. V roku 1926 Mussoliny prevzal absolútne moc a odbúral demokratické práva. Zákony schvaľovala Veľká fašistická rada. Rozpustené boli všetky nefašistické strany a organizácie. Zrušená bola komunistická strana a jej generálny tajomník Antonio Grasci bol uväznený. Fašizmus sa stal totalitnou diktatúrou, pripravoval sa na vojnu. Obeťou talianskej agresie sa stala v roku 1936 Etiópia, na čele s cisárom Haile Sela Ssion, ktorý emigroval do Veľkej Británie.

Nástup fašizmu v Nemecku, NSDAP
-koniec prvej svetovej vojny znamenal porážku Nemecka a koniec cisárstva
-9.11.1918 – cisár Wilhem II odstúpil, Nemecko vyhlásené za republiku – Weimarská republika ( ústava prijatá vo weimare). Ktorá trvala od 1919 do 1933. Potom nastúpil Hitlerov fašizmus. Prezidentom bol Fridrich Ebert. V republike nastáva rozvoj revolučného hnutia, na čele s komunistami. V ich čele boli Karol Lickenet a Róza Luxemburgová – zavraždení.Republika mala hospodárske problémy, bola postihnutá povojnovou krízou, z čoho obviňovala Francúzko, ktorému platilo reparácie. V roku 1922 reparácie odmietlo platiť, čo vyústilo do Búrskej krízy – Francúzi obsadili hospodársky významné Porínie, čím narušili Nemecké hospodárstvo – nárast nezamestnanosti, inflácie, pokles životnej úrovne. V roku 1924 USA prijala Damerov plán, ktorý mál cieľ stabilizovať Nemecké hospodárstvo a vytvoriť pôdu pre Jungov plán, ktorý ustanovil výšku reparácii, zrušil splátky nad nemeckou ekonomikou. Francúzi odišli z Porínia.- Robotnícke hnutie sa snažilo pomôcť – komunisti, ne čele s Ernstom Thälmanom nemali úspech, V Nemecku nastalo zlepšenie po dolárovej pôžičke od USA, čo však netrvalo dlho, lebo vypukla hospodárska kríza. Vo voľbách v roku 1932 vyhrali komunisti a sociálni demokrati, čo vyvolalo obavy kapitalistov Nemecka, ktorí videli záchranu v nastolení fašizmu v Nemecku. Fašistická strana Nemecka vznikla po prvej svetovej vojne. Viedol ju Adolf Hitler, ktorý sa spojil s Erichom Ludendorfom. Strana sa volala Národnosocialistická nemecká robotnícka strana – NSDAP. Vznikla r. 1919 v Mníchove. Mala rovnakú sociálnu základňu ako talianska fašistická strana. NSDAP tvrdila, že chce brániť národné a sociálne záujmy nemeckých pracujúcich. V skutočnosti nacisti potláčali robotnícke hnutie, komunistickú strana. Využívali na to oddiely SA (stürnabteilung) a SS (snehstah schutzstaffel) a Hitlerjugend. V roku 1925 bol vydaný programový spis Hitlera – Mein Kampf (Môj boj) – nacistický program, ktorého cieľom bolo vojnou zlomiť mocenské postavenie Francúzka a ZSS, ovládnuť národy Európy pod heslom „Drang nach Osten“. V noci 1933 zabili niekoľko dôstojníkov SS a Rhoma, lebo boli proti nim = „Noc dlhých nožov“. Nacisti videli zdroj všetkého zla v židoch- antisemitizmus. Právny základ antisemitizmu dali Norimberské zákony – 1935 – nacisti potrebovali životný priestor – Lebensraum. Židia boli zbavení občianskej svojprávnosti, sobášiť a stýkať sa so židmi sa považovalo za hanobenie rasy. V septembri 1935 bol vydaný zákon na ochranu židovskej krvi – žid nemôže byť občanom ríše, nemá volebné právo, nemôže zastávať verejný úrad. Za žida je považovaná osoba, majúca židovský pôvod aspoň do tretieho kolena. Nordická rasa a nemecký národ je schopnejší ako iné rasy a preto je určená na svetovládu. Základ je vybraný z Nietzeho filozofie, V Novembri 1938 sa uskutočnila kryštálová noc – nacisti rozpútali koordinovanú vlnu násilia proti židom, boli vypálené synagógy, židia zranení a zavraždení – očistná noc. Cieľom nacistov bolo vytvoriť Veľkonemeckú ríšu so svetovládou nad ľuďmi. V roku 1932 NSDAP získala najväčší počet kresiel v parlamente a Hitler bol 30.1.1933 vymenovaný prezidentom Paulom Hindebergom za ríšskeho kancelára. Okamžite nastolil v Nemecku fašistickú diktatúru. Stál na čele ako führer (vodca). Nacistický režim mal ako symbol nacizmu hákový kríž. Bola zapálená budova ríšskeho snemu, z čoho obvinili bulharských komunistov – Taneva a Dimitrova. Dimitrov sa pred súdom obhájil. Fašistické strany zakázali politické strany, kruhy, spolky. Štátne orgány, veda, kultúra, školstvo boli podriadené fašistickej strane. Vytvorili sieť tajnej polície – GESTAPO (Gebeinstadtpolizei). Odporcovia fašizmu boli väznení, alebo boli v koncentračných táboroch. Kultúra bol riadená Göbelsom – ministrom kultúry, ktorý kontroloval vydávanie kníh (pálenie kníh Heina, Manna, Zweiga). Nacizmus propagoval nezávadné filmy, rádio a šport.
- Heil Hitler = pozdrav

Situácia v Rusku:
- r. 1917 tu boli 2 revolúcie; 1.) vo februári: dočasná vláda 2.) boľševici s Leninom
- v Rusku zvíťazí ten, kto získa roľníka
- v októbri prevzali moc bez väčšieho krviprelievania, pustia sa do reforiem
- popravili celú cársku rodinu, nastolili republiku → nová forma vlády → zhoda s ústredným vedením boľševikov
- prišli intervenčné vojská, kt. zaútočili na sovietske Rusko
- už r. 1919 sa pustili do realizovania aprílového plánu = znárodnenie + pozemková reforma → všetko sa malo stať majetkom štátu
- pôdu rozdelili medzi roľníkov, ale majiteľom bol štát; poštátnili kult. a vzdelávacie zariadenia
- začalo prenasledovanie cirkvi, zrovnoprávnili ženy, zmenili sa pomenovania a tituly (súdruh, súdružka), prevzali gregoriánsky kalendár
- pri ÚV vytvorili radu, jej predseda bol Lenin; sov. Rusko = „vojenský komunizmus“; celá výroba: front
- z intervenčnej vojny → občianska vojna (symp. cára)
- niektoré oblasti: pri vláde sa striedali (tzv.: bieli a červený teror)
- r. 1921 sa skončila obč. vojna a Rusko sa malo rozvíjať lebo bolo najzaostalejším štátom EU → obnova hosp. → nová hosp. politika = NEP
- vypracovaný plán: GOELRO = zabezpečenie elektrifikácie Ruska
- po vojne sa snažili izolovať od ostatného sveta = hermeticky sa rozvíja
- 5 ročné plány na výrobu, kontrolovali ich po jedtnol. rokoch
- vytvorili sa SOVCHOZY (vytvára ich štát a majetok patrí štátu) a KOLKOZY (tie vytvárali dobrovoľne roľníci a majetok patrí im)
- všetko sa vyrábalo podľa päťročníc; bezhlavo sa rozvíjal ťažký priemysel
- Rusi nemali svoju inteligenciu, lebo väčšinou opustili Rusko alebo ich poslali do vyhnanstva na Sibír
- 6-ročná povinná šk. dochádzka
- r.1922 prijali oficiálny názov: ZSSR (9 republík)
- federatívny zväzok štátov, každý mal svoju vládu a parlament ale zahranič. politiku a armádu riadila Moskva
- vytvorili aj stranícky boľševický aparát, ktorí prevyšuje štátny aparát
- všetko riadi diktátorsky boľševická strana
- r. 1924 zomiera Lenin a hľadali nového predsedu
- Lenin v závete navrhoval za zástupcu Trodského, ale Stalin, kt. sa snažil vynikať vo vedení strany, chcel byť nástupníkom, preto aj sfalšoval Leninov závet cez sekretárku Lenina
- Stalin prekreslil tradičné hranice namiesto 9 republík vytvoril 5 a chcel asimilovať 272 národností Ruska a za jeho vlády zaniklo z nich našťastie len 117
- prenasledoval Trotského najprv ho vyhodili z ÚV potom z Moskvy na Sibír, potom z Ruska a nakoniec v Mexiku ho zabil
- strana boľševikov už v decembri 1917 zakázala všetky ostatné polit. strany; tento jednopartainý systém zostal aj po občianskej vojne
- Stalin chcel posilniť postavenie boľšev. strany, na konci 20. rokov ekonómovia stáli pred problémom: zmeniť hosp. politiku → jeden tvrdil, že treba v tejto politike hsp. pokračovať kvôli roľníkom
- Stalin nesúhlasil → chcel nový model v hosp., lebo nemali rozvinutý ťažký priemysel → odčerpávajú financie , musia udržiavať nízku život. úroveň
- Rus. je násilne spriemyselnené – industralizácia
- plnenie päťročníc – súťaže medzi pracovníkmi – hnutie Stachova (za 1 deň vyrobil namiesto 7 ton uhlia 102t)
- Stalin bol zaťažený na autá a lietadlá → tento priemysle sa rozvíjal + vojenský, chem., traktory
- vedel, že suroviny v Ázii → priemysel aj na ďalekom východe
- dokončil kolektivizáciu, niektorí museli vstúpiť aj nedobrovoľne
- Kulaci boli bohatý roľníci, nechceli sa vzdať pôdy → Stalin sa rozhodol, že ak to nejde pekne – násilie; posledných kolektivizovali r. 1930
- 1931-32 prišlo sucho → hladomor v ZSSR; milióny ľudí umreli
- mal zlé medzinárodné kontakty, nemal prostriedky na zmiernenie hladu
- musel sa zmeniť systém: 1936 nová ústava → ZSSR podľa neho dosiahlo najvyššiu vyspelosť socializmu

Veľká hosp. kríza
- po 1.sv.vojne nedošlo k vyriešeniu hosp. problémov
- 24.10.1929 – Krach na NY Burze (“čierny štvrtok“)
- v ten deň bolo mnoho samovrážd
- prechádzalo to stále ďalej do sveta
- v 20.r. vydávali viac cenných papierov ako bola hodnota → neboli kryté
- veľa sa vyrábalo a nemal kto kupovať → nadbytočný tovar sa ničil, kúrilo sa kávou ....
- bolo výhodnejšie tovar zničiť ako ho predať pod cenu
- zvýšil sa počet nezamestnaných, znížila sa život. úroveň, štát nebol schopný vyplácať soc. dávky
- kríza bola dlhodobá (1929-1933) a zasiahla všetky krajiny
- Bolo niekoľko možnosti ako z krízy vyjsť
1.)USA: vo voľbách vyhral Roosvelt → pristúpil k reformám „New Deal“; štát organizoval VPP a veľké stavby; nezamestnaný robili na stavbách (cesty, diaľnice, elektrárne), farmári a plantáž. dostávali štátne dotácie ak znižovali oblasti pestovania, a 1933 stagnuje a dostáva sa z toho von

2.)Nemecko: pochopili, že po zbraniach je stály dopyt → vo veľkom ich vyrábali a vyvážali, diktatúra fašistov NSDAP

Španielska občianska vojna

V červnu 1936 dosáhl chaos takového stupně, že se armáda pod velením generála Francisca Franca y Bahamonde rozhodla zasáhnout a 17. června 1936 zahájila puč, který přerostl v dlouhou občanskou válku. Španělská občanská válka nebyla faktickou válkou za demokracii, ale střetnutím totality vojenské s totalitou komunistickou. Od listopadu 1936 stáli v čele španělské republikánské vlády přímí exponenti Kominterny, většinou řízení sovětskou NKVD (rus. zkratka lidového komisariátu vnitra), zatímco Francovi nacionalisté byli podporováni Itálií a Německem. Moskva zahájila akci verbováním dobrovolníků (interbrigadistů). Na její straně stáli evropští levicoví intelektuálové, pro které vyráběla přehnané argumenty o Francově hrůzovládě pařížská kancelář Kominterny. Pro nezávislého pozorovatele, jichž však nebylo mnoho, se jednalo o střetnutí dvou totalit, podporovaných od dvou typů totalitních režimů. Na Francově straně bojovalo okolo 60 000 a na republikánské asi 45 000 dobrovolníků, dodávky zbraní pro obě strany ze zahraničí byly přibližně vyrovnané. Co se týkalo krutosti války a brutality obou stran, i ta byla vyrovnaná a znamenala několik desítek tisíc zavražděných a umučených z obou táborů. Zatímco Německo s Itálií svou podporu nacionalistů dovedly do konce, SSSR ji zastavil na podzim 1938, kdy republikánům došly valuty a zlato. V tom okamžiku však již Evropa byla ve stavu permanentní krize a Moskva se soustřeďovala na důležitější problémy své zahraniční politiky. Republikánské Španělsko však doplatilo především na kruté střetnutí mezi komunistickými a trockistickými frakcemi. Již od léta 1937 probíhaly v republikánské armádě čistky, které vedli sovětští poradci NKVD proti smyšlené páté koloně. Právě tato provokace se stala na jedné straně zárodkem Francova vítězství, na straně druhé pak komunistickým symbolem nutnosti drastických čistek, ve větší či menší míře podporovaných v liberálních kruzích. Válka ve Španělsku skončila v březnu 1939 a přinesla na 400 000 obětí, komunistické hnutí si z této války odneslo titul obhájce demokracie a otevřenou či skrytou podporu značné části intelektuálů celého světa. Jejich idealistické snahy podílet se na "budování spravedlivějšího světa" později, hlavně po druhé světové válce, úspěšně využívala sovětská tajná služba.

Locarno

Prvním krokem na cestě k dosažení stabilního a všeobecného míru se měl stát ženevský Protokol o mírovém řešení mezinárodních sporů z října 1924. Dokument předpokládal povinnost signatářů předložit veškeré mezinárodní spory Radě Společnosti národů a zavazoval je k případné podpoře napadené země po rozhodnutí Rady. Přes všeobecnou shodu o potřebnosti Protokolu však nedošlo k jeho ratifikaci, neboť řešení problémů s Německem dostalo přednost. Díky Dawesovu plánu skončilo období přímých konfrontací mezi Německem a Francií v otázce reparací a vztahy těchto zemí se mohly vyvíjet k normálu. Německo sice odmítalo definitivně akceptovat podmínky versailleského míru ohledně hranic s Polskem, avšak bylo ochotno odložit jejich řešení do budoucnosti. Paříž se nově snažila dosáhnout dohody s Berlínem, a proto byla ochotna akceptovat pouze garance hranic Německa s Francií a Belgií. Dosažení určitého konsensu vedlo ke svolání mezinárodní konference do Locarna v říjnu 1925. Kromě výše uvedených garancí hranic (rýnský garanční pakt), za něž ručila Velká Británie a Itálie, došlo k uzavření arbitrážních smluv mezi Francií, Belgií a Německem. Veškeré spory mezi nimi měly být napříště řešeny pomocí jednání. Německo se navíc zavázalo ke vstupu do Společnosti národů za předpokladu zisku křesla stálého člena Rady a své absence v případných vojenských sankcích. Mimo locarnské smlouvy byly podepsány totožné arbitrážní dohody mezi Německem a Československem i Německem a Polskem. Navíc Francie uzavřela nové spojenecké smlouvy s oběma středoevropskými státy, kde přislíbila vojenskou pomoc v případě napadení Německem. Locarno tak sice rozdělilo poválečné německé hranice (pouze západní byly garantovány velmocemi), ale dávalo šanci i dalším jednáním. Na základě Locarna vstoupilo Německo v září 1926 do Společnosti národů a zavázalo se k plnění jejích zásad. Vstupem Německa doznala Společnost národů určitých změn, které nově vyvážily postavení Rady Společnosti. Od září 1926 tak měla Rada pět stálých členů (Francie, Itálie, Japonsko, Německo, Velká Británie), dva polostálé (volené z trojice Brazílie, Polsko a Španělsko) a šest nestálých (jeden z Malé dohody, jeden z britského Commonwealthu, jeden evropský neutrál, jeden asijský a tři americké státy). Poté, co s tímto řešením nesouhlasila Brazílie a vystoupila ze Společnosti, získaly zbývající dva státy fakticky statut stálého člena, ač zůstaly papírově členy polostálými.