Výběr ze čtenářského deníku

ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN – Kapitánská dcerka

Kniha je psána ve formě povídek Petra Andrejeviče Griněva. V 17 letech ho otec poslal s věrným sluhou Saveljičem na vojenskou službu do Oremburku. Na cestě je zastihla bouře a od smrti je zachránil mužík. Griněv mu za to daroval zaječí kožich. V té době nevěděl, že tento mužík je Pugačev. Griněv žil u kapitána Mirona a zamiloval se do jeho dcery Marji. Ale vypuklo velké povstání pod vedením Pugačeva. Rodiče Marji byli zavražděni, jrn Griněv a Saveljič se zachránili. Nakonec bylo povstání potlačeno a Saveljič, Griněv a Marja odjeli domů k rodičům.

SVATOPLUK ČECH – Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do 15. století

Autor v této knize popisuje pana Broučka, který se dostal do 15. století. Pan Brouček se ocitl mezi husity. Sezná- mil se s panem Dobšíkem, jemuž říkali Janek od zvonu. Byl to také husita. Chtěl, aby šel pan Brouček bojovat proti křižákům na Vítkov. Pan Brouček to jen slíbil, ale nepřišel. Později se dověděl, že pan Dobšík v bitvě na Vítkově padl. Pana Broučka zajali husité a odvedli ho k Žízkovi. Husité ho chtěli upálit v sudu na hranici. Nakonec se pan Brouček objevil v sudu ve svém dvoře. To už bylo v 19. století. Divil se, kde je. Až pan Wurfel, hostinský, mu vysvětlil, že spal celou noc ve vlhkém sudu.

J. B. MOLIERE – Lakomec

Hl. postavou této hry ja lakomý boháč Harpagon. Je tak lakomý, že jeho syn Kleantes si musí peníze půjčovat. Kleantes se zamiloval do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Otec ho překvapí tím, že prohlásí, že si Marianu vezme sám. Harpagonova dcera Eliška má ráda druhého sluhu Valéra, jež je ve skutečnosti šlechticem, který ztroskotal na moři se svou rodinou. Odpoledne najde Kleantův sluha Čipera poklad, jež zakopal Harpagon na zahradě. Ten ztrátu brzy zjistí a vyslýchá celý dům. Přitom se také doví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou a chce ho oběsit. Ten však prozradí svůj původ a Mariana zjistí, že je jeho sestra. Kleantes navrhne, že vrátí peníze pod podmínkou, že dostane nazpět Marianu. Harpagon obětuje vše, jen aby získal zpět své peníze, protože jejich ztráta pro něho znamená konec života

KAREL ČAPEK - Krakatit

Důležitou roli v tomto románu hraje třaskavina krakatit, o jehož výrobní recept mají zájem zbrojařské monopoly. Objevitel krakatitu, inženýr chemie Prokop, využil rozkladu atomu k vytvoření nové třaskaviny, která je mnohem účinnější a strašnější než všechny dosud vynalezené třaskaviny. Prokop v horečném blouznění prozrazuje tajemství vynálezci ing. Tomšovi. Zároveň ale pociťuje hrůzu, když si uvědomí, k čemu má být jeho hrozný vynález použit.

J. K. TYL – Kutnohorští havíři

Kutnohorští havíři je první sociální drama J. K. Tyla. Podnětem není jen stávkové hnutí, ale i stávka smíchov-ských tiskařů v roce 1944. Ministr Beneš stále horníkům snižoval mzdy a horníci byli stále nespokojenější. V čele stál nejstarší horník Opat, na kterého horníci neustále doráželi, aby netrpěl návštěvy Benešova synka Hynka u své dcery. Po neustálém snižování mezd se vypraví delegace horníků v čele s Opatem k ministrovi. Ten však zástupce již zpět nepustil, zatkl je a nechal popravit. Vít, jeden z horníků, uprchl z vězení. Vyřídil Anežce pozdrav od otce a zároveň ji požádal o ruku. Anežka opět odmítne. Hynek se přichází s Anežkou rozloučit a odchází do ciziny, aby odčinil jednání a pověst otce. Anežka odchází do kláštera.

BOŽENA NĚMCOVÁ – Pohorská vesnice

V této knize zobrazila autorka laskavého hraběte Hanuše Březovského a jeho rodinu. Pozoruhodná je láska hraběte k chudým potulným drotářům. Jeden z nich mu zachránil i život. Nejvěrnější přítelkyní jeho nevlastní sestry Jelenky je vesnické děvče Dorka. Obě děvčata prožívají první lásku. Dorka má ráda Pavla, ale v bližším seznámení jim brání zlý strýc Srna, který chce Pavla získat pro pytlačení a pašeráctví. Všechno nakonec dopadne dobře, Pavel si vezme Dorku a hrabě se ožení s Jelenkou.

JAROSLAV VRCHLICKÝ – Noc na Karlštejně

J. Vrchlický byl naším největším spisovatelem a velkým dramatikem. Jeho historická veselohra byla poprvé otištěna v Lumíru v roce 1884. Hra se odehrává v červnu na hradě Karlštejn. Nechal ho postavit Karel IV., aby mu sloužil k nerušené práci a spravování Čech a k odpočinku před světskými věcmi. Na tento hrad nesměla vstoupit žádná žena, nevyjímaje ani královnu. Ale právě v době, kdy se měl císař vrátit z ciziny, objevily se na hradě dvě ženy přestrojené za panoše. To zpozorovali dva hosté na Karlštejně. Petr, král cyperský a jeruzalémský, a Štěpán, vévoda bavorský. Ti se snažili o odhalení záhadných panošů, což se jim nedařilo. Tyto dvě dívky byly přestrojená královna Alžběta a Alena, neť purkrabí na Karlštejně, která se vsadila, že stráví noc na hradě. Jako odměnu měla slíbeno, že si může vzít za muže Pěška, číšníka císaře. Po mnoha nedorozuměních a překvapeních se vše vysvětlilo. Nedočkavá a milující Alžběta se setkala s králem a ještě před odjezdem povýšili Pěška na rytíře, aby se mohl oženit s Alenou.

KAREL HYNEK MÁCHA - Máj

Máj je lyricko-epická báseň, která vyšla v dubnu 1836 a je vrcholem básníkova díla. Dějištěm je krajina, která Máchu očarovala při návštěvě hradu Bezdězu. Jarmila a Vilém zahynuli cizí vinou. Jarmilu svedl Vilémův otec, ještě než ji Vilém poznal. Vilém byl vyhnán z domu a vyřazen ze společnosti. Stal se z něho „Strašný lesů pán“. Ale otcův zločin a msta ho vyhání od jeho druhů, od lásky k Jarmile, která plyne ve vlnách. Zůstává sám s otázkami dotýkajícími se posmrtného života, opuštěn ve vězení a popraven. Mácha zprvu vyprávěl o Vilémově a jarmilině osudu, ale v náznacích ukazoval, že sám stojí za hrdinou.

ALOIS JIRÁSEK - Temno

Temno, román, jehož děj klade Jirásek do rozmezí šesti let 18. století (1723 – 1729). Již na počátku díla rozvíjí vyprávění o poddaných aa její vrchnosti na Skalce. Po úvodních kapitolách zachycujících poklidný život rodiny Machovcovy přicházejí první konflikty – nález kacířských knih, útěk Machovce a odchod dětí do poddanství do Prahy, do rodiny nábožnůstkářského měšťana Březiny. Zde se jejich cesty rozcházejí. Helenka žije v blahobytu u Březinů a téměř zapomíná na svou víru. Tomáš se mezi dělníky na vinicích nejen ve víře nezviklá, ale naopak utvrdí. Tento román nemá ústřední hodiny. Není jím ani Machovec, ani jeho děti, ani páter Kaniáš nebo pán Matěřovský, kněží, kteří věnují celý život úsilí, aby vyplenili každou vzpomínku na Mistra Jana Husa. Je jím živý kolektiv – sedláci, měšťané, kněží. Shrneme-li rysy děje i postav Temna, dospějeme k názoru, že pozadí příběhu je chmurné, temné – bolest poddaných, pronásledovaných nekatolíků, jezuitský fanatismus, poněmčování, smutná láska Helenky a Jiříka Březiny, nucená přetvářka Machovce, tragická smrt bratří Svobodových.

ALOIS A VILÉM MRŠTÍKOVÉ - Maryša

Ve své divadeliní hře chtějí autoři zobrazit chamtivost a touhu lidí po penězích. V touze po majetku ničí štěstí jiných, svým dětem brání ve štěstí. Brání jim vzít si ty, které mají rádi, a nutí je ke sňatku s lidmi, kteří oplývají penězi a majetkem.
Maryša je dcera bohatého sedláka Lízala. Miluje chudého Francka. Rodiče jí v této lásce brání, neboť pro ni chystají lepšího ženicha. Francek je odveden na vojnu. Maryšu nutí rodiče ke sňatku s mlynářem Vávrou, otcem tří dětí, který slibuje, že se o ni dobře postará. Jde mu hlavně o peníze, které dostane Maryša věnem, aby mohl zaplatit své dluhy. Maryša si Vávru musela vzít, i když všichni věděli, jak je surový a že svou první ženu utýral k smrti. Její manželství je velmi nešťastné. Vávra se začíná opíjet, nestará se o rodinu a soudí se se starým Lízalem o Maryšino věno. Lízal si konečně uvědomuje, za koho svou dceru provdal a odmítne mu peníze dát. Když se Francek vrátil z vojny, rozvrat mezi Vávrovými se ještě prohloubil. Francek chodí za Maryšou a žádá ji, aby s ním odešla do Brna. Maryša odmítne. Říká, že i když rodičům nikdy neodpustí to, že ji nutili ke sňatku s Vávrou, takovou hanbu, že jim přece jen neudělá. V rozčilení a opilosti chce Vávra Francka zabít, ale Maryša mu v tom zabrání. Ráno Vávra už po několikáté lituje svého chování a slibuje, že se polepší. Avšak Maryša mu už nevěří a ve chvíli zoufalství mu nasype do kávy jed. Manželství, uzavřené jen z touhy po penězích, končí tragicky.

JOSEF KAJETÁN TYL – Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři

Činohra o pěti jednáních. Hlavní osoby: Beneš z Vaitmile, jeho syn Hynek, Rekordat, písař na Horách, Prokop Kroupa, obecní Starší, Vít,…….
Hra probíhala v roce 1493 za krále Vladislava Polského. Dcera opata, Anežka, se zamilovala do Hynka, syna Beneše z Vaitmile, vlastníka dolů. Opat chce, aby Anežka svou známost ukončila, protože je Hynek velmi hodný. Anežku miluje také Vít, horník, který vyrůstal bez rodičů. Havíři zahájili stávku a chtějí vyjednávat. Vaitmilec vyjednavače zatkl a také Anežku pokořil. Hynek chce, aby otec horníkům vyhověl, ale ten odmítá. Stávka je potlačena, hornící opouštějí své domovy, vrací se teprve, až Beneš umírá. Anežka odchází do kláštera, kde bude čekat, až se vrátí Hynek, který šel očistit své jméno od otcova pošpinění.

ALOIS JIRÁSEK – Proti všem

V této knize autor zachycuje husitské boje a jejich vyvrcholení. Kniha má tři části – Skonání věků, Kruciata, Boží zástup.

I. ČÁST

Skonání věků vystihuje rozruch prvních let po upálení Mistra Jana Husa. Prabošt vypáleného Lveňovického kláštera před táborskými bratřími s novickou Martou. Cestou musí překonávat těžké překážky, aby se nesetkali s bratřími. Po strastiplné cestě a zemdlení je přijme na svou tvrz vladika Ctibor Hvozdenský. Po uzdravení je jeho synovec Ondřej doprovází na rožmberský hrad Příběnice. Zatím husité zakládají Tábor. Tam obec rovných bratří a sester, obec společného majetku. Sedláci jsou nadšeni, opouštějí statky a chystají se na Tábor. Tam, i přes zákaz svého otce, se odebere jeho ovdovělá dcera Zdena. Zajímá se o nové náboženství a hlavně o mladého kněze Bydlinského.

II. ČÁST

Pojednává se v ní o křížové výpravě císaře Zikmunda, jež svými důsledky postihla „kacířské Čechy“. V Kutné Hoře Němci chycené husity hází do šachet. Zikmund zde přijímá poselstvo Pražanů. Požaduje však takové podmínky, že je nemohou přijmout. Pomoc Praze přináší Žižka vítězstvím nad železnou jízdou na Vítkově hoře roku 1420. Také Ondřej se Ctiborem Hvozdenským bojují na Vítkově. Zdena se zatím stará v Táboře o raněné a slíbí Bydlinskému manželství. Tím vzbudí žárlivost jiného kněze, blouznivého Kániše. Tábor byl napaden Oldřichem z Rožmberka, ale na pomoc mu přišlo několik set jezdců, poslaných Žižkou z Prahy.

III. ČÁST
V této části se pojednává o táborské sektě vedené Kánišem, která měla jiné požadavky než ostatní. Žižka je z Tábora vyhnal. Usadili se v podhradí Příběnic. Kániš ze žárlivosti poslal sektu proti Bydlinskému a Zdeně. Členové sekty je upálili a pak odešli do lesa, kde je však Žižka zničil. Ondřej se nakonec sejde s Martou, nyní Janou, na Táboře a vezmou se.

IVAN OLBRACHT – Nikola Šuhaj loupežník

V kolibě se sešel I. Olbracht s pastevcem, který mu vyprávěl legendu o Nikolovi, nepolapitelném loupežníkovi. Nikola je charakterizován jako muž nezranitelný, který bohatým bral a chudým dával a který nikdy nikoho nezabil. Krajinu okolo Koločavy tvoří vysoké hory s hlubokými lesy, mezi nimiž jsou pastviny. V Koločavě je velká bída a muži odcházejí za prací do hor a přinášejí buď peníze nebo výdělky v naturáliích. Obyvatelstvo se skládá z Rusínů a Židů, kteří jsou od sebe odděleni především majetkem a náboženstvím. Duševní úroveň obyvatelstva byla velice nízká, bylo hodně negramotných. Po skončení války se ženy dívaly na vracející se muže jako na strávníky navíc. Nikola neustále utíkal z fronty. Byl však vždy lapen a doveden zpět. Stal se slavným, mezi lidem byl milován, uvěřil, že je nezranitelný. Po válce nastal v zemi hlad. Nikola ukradl bačovi sýr ten na četnické stanici vypověděl, že mu ukradl i peníze, kterými měl zaplatit daně. Nikola poznal nespravedlnost a tak se svými kamarády utekl do lesa a dal se na zbrojnický život. Jeho nepraví kamarádi loupili také a zabíjeli. To vše bylo svedeno na Nikolu. Četníci na něho vypsali vysokou odměnu. Jeho kamarádi však v touze po jeho penězích provedli zradu a chtěli zabít Nikolu. Peníze však nedostali, protože jejich čin byl považován za vraždu.

JAROSLAV HAŠEK – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Kniha byla vydána ve 4. dílech. První díl rozsáhlé povídky má název V zázemí. Hašek ukazuje na postavě Švejka typ člověka chytráka, který způsobuje zmatek v Rakouské armádě a nemůže pochopit zásady vojenské služby. Tento voják je často pronásledován, ale vždy vyvázne díky své vychytralosti. Vydává se za pitomce, útočí proti třídnímu zřízení a nebojí se odplaty. Švejk je tichý, skromný, hrdinný a statečný muž, kdysi obchodník se psy. Byl vojenskou komisí prohlášen za blba. Jednou přišel do hospody U Kalicha, kde rozprávěl hostinský Palivec se strážným Bretschneiderem. Švejk se také zapojil do hovoru. Prohlásil, že bude brzy válka a strážník ho zatkl. Zavřeli ho do cely se šesti vězni. Byl předveden a prohlásil, že byl „ouředně“ prohlášen za blba. Podepsal udání a ráno ho odvezli k trestnímu soudu a odtud k soudnímu lékaři. Komise se shodla, že Švejk je notorický blb a idiot a poslala ho do blázince. Tam ho uznali za simulanta mdlého rozumu a propustili ho. Vrátil se ke své posluhovačce paní Múllerové. Švejk trpěl silným revmatismem, a proto když dostal vyzvání na vojnu, pání Múllerová ho vezla na vozíku. Považovali ho za simulanta a dali do věznice. Dozor nad ním měl Otto Katze, který si ho oblíbil a udělal si z něho sluhu. V době války sloužil s knězem mši a chodil zaopatřovat. Kněze si znepřátelil, když ho porazil v kartách. Chtěl svému pánovi Lukášovi udělat radost, a proto ukradl psa, který patřil nadřízenému veliteli pana Lukáše. Oba byli potrestáni. Kniha je satirou na celý imperialistický režim.

JAN OTČENÁŠEK – Občan Brych

František Brych se narodil v Praze na Žižkově v proletářské rodině jako syn pradleny. Matka se dřela od rána do večera, aby syna, který se učil velmi dobře a byl nadaný, udržela na studiích. Za svačiny pomáhal František svému méně nadanému spolužákovi Ondřeji Rážovi. Ale mimo školu ho Ondřej, jako syn velkoobchodníka, ve všem předčil, později mu odloudil i děvče, absolventku konzervatoře, Irenu Strakovou. Po 2.sv.válce Brych dostudoval práva a strýc Mizina mu pomohl k úřednickému místu v účtárně velkého závodu. To vše se dovídáme ze vzpomínkových pasáží. Román začíná únorovými událostmi. Bych, člověk poctivý, svrchovaně čestný, ale politicky zcela nezkušený, se zalekne politického boje a vtěchto událostech vidí jen úsilí, ohrožení demokracie a svobody. Odpuzují ho i některé formy náboru nových členů do strany a zejména skutečnost, že do strany jsou přijímáni vyslovení kariéristé. Má příklad velmi blízký – strýčka Mizinu, sobce a šplhouna. Může sice vidět ve své blízkosti i komunistu opravdového a čestného, stranického funkcionáře Bartoše, ale tomu jeho strohost a přísnost nedovoluje přiblížit se k lidem a získaat si jejich důvěru. Bartoš ví, že Brych je čestný a chtěl by ho získat, ale Brych mu nedůvěřuje. Když se Brych zaplete do hloupé letákové aféry a doví se, že to strýček Mizina hlásil Bartošovi, propadne panice. Náhle se rozhodne ke kroku, k němuž ho už déle lákal jeho protihráč – továrník a dravý kapitalista Ondřej Ráža, k odchodu do emigrace. Teprve v chatě na Šumavě, kde skupina prchajících kapitalistů čeká na průvodce, poznává z řeči svých společníků, že zabloudil někam, kam nepatří. Motivy jejich odchodů za hranice jsou zcela jiné než jeho, zcela jiné jsou i jejich perspektivy. Rozvrat, válka, návrat za zády postupujících armád. Když si Brych uvědomí, že s tímto světem nemá nic společného, rozhodne se v poslední chvíli pro návrat. S ním se vrací i Rážova manželka Irena. Měla kdysi Rážu ráda, on ji obklopoval bohatstvím, ale zároveň ji odcizil její dělnické rodině, a Irena se stále víc cítila v jeho světě cizinkou. Návrat s Brychem, s nímž se už dříve znovu sblížila, řeší i svou citovou krizi. Po návratu se Brych, který si teprve teď otevřeně promluví s Bartošem, stává dobrým občanem soc. státu.

VÍTĚZSLAV NEZVAL – Manon Lescaut

Kniha je napsána ve verších jako divadelní hra o 7 obrazech. Je napsána podle obrazu románu Abbého Prívóda. Studenti se rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát biskupy. Cestou si jde des Grieux vyzvednout šperk k hodináři, u kterého si ho nechal opravit a staví se v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se stala proti své vůli jeptiškou. On se do ní zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele zachránit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon vyhledá v semináři des Grieuxe a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozval Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Za nimi přijede také Tiberga a prozradí tajemství Duvalovi. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Divalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon poslužce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází. Manon umírá v jeho náručí.