Ohlas písní ruských - František Ladislav Čelakovský

Ohlas písní ruských napsal František Ladislav Čelakovský v roce 1829, již jako zralý umělec, který si je jasně vědom svého cíle - chtěl podle vzorů ruské hrdinské epiky a národní lyriky vytvořit dílo, ve kterém se vyzná z obdivu ruské bohatýrské dávnověkosti.Zároveń zde vidíme hledisko vlastenecké, byla to doba, kdy se české naděje, zřejmě pod vlivem teorie o všeslovanské vzájemnosti, upíraly právě k velikému Rusku, převážně k jeho armádě, která dokázala porazit Napoleona i vypořádat se s Turky.
Čelakovského básně, písně a balady jsou prostoupeny duchem i náladou typicky ruskou, ukazuje smysl pro přírodu, národní velikost i čistě intimní vzývání života. V milostných písních si všímáme citové bohatosti ruského člověka.
Zvláštní popularity dosáhly epické skladby, které čerpaly látky z ruských bylin. Jsou to takové básně jako Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič nebo Ilja Volžanín.
Bohatýři Muromec a Plenkovič byli v té době známí ruští hrdinové, Čelakovský však ve své sbírce uvádí i jméno do té doby neznámého bohatýra z Kyjevské Rusi Ilju Volžanina.
Bohatýři zde obvykle mstí smrt svého přítele. Autor evokuje přesně atmosféru staré Rusi, a to nejen líčením krajiny a osob, ale i požitím ruských slov a obratů, metaforami a metonymiemi, které jsou typické pro ruskou bylinu. Takovým významným prostředkem je především hyperbola - nadsázka. Skutečně, mnoho vlastností a situací je přímo „přehnaných“.
Zvláštní význam má báseň Rusové na Dunaji roku 1829, která v prvním vydání sbírky nemohla vyjít, neboť neprošla tehdejší cenzurou.
Zajímavá je také báseň Veliký ptačí trh, která je psána jako původní slovanská zvířecí báj.
V básni Veliká panichida nebo Smrt Alexandra přímo Čelakovský vyslovuje svůj obdiv a lásku k Rusku a jeho politickým představitelům.
Pokud bychom chtěli porovnat sbírku Ohlas písní ruských z roku 1829 se sbírkou Ohlas písní českých, která vyšla o deset let později, můžeme obě knihy přirovnat k přírodě země, kterou reprezentují. Ohlas písní ruských je jednoznačně monumentální, často se nám zdá až přemrštěný a přehnaný, stejně jako je ruská příroda vyhnaná do extrémů. Zato Ohlas písní českých nám připomíná mírnou českou krajinu, bez výkyvů, vyrovnanou.
Také zatímco v Ohlasu písní českých je kladen důraz na lyriku, důraz v Ohlasu písní ruských leží v epice.

Ohlas písní ruských
František Ladislav Čelakovský

Obsah:
Za obrozenské nesvobody sílilo vlastenecké vědomí příbuznosti Slovanů. Upínaly naděje k Rusku, které dokázalo porazit Napoleona i Turky na Balkáně. Z nadšení vytryskla v několika týdnech sbírka jako skrytý dík. Proto mnohé z 26 básní oslavily udatnost ruských bojovníků v minulosti dávné i nedávné. Nejaktuálnější, Rusové na Dunaji v roce 1829, neprošla zprvu cenzurou. Jako hold ale vyznívají i písně Veliká panychida, Smrt Alexandra, Vězeň, Rozmluva noční … Básník vidí v soudobých činech pokračování hrdinské tradice ruských starobylých zpěvů - bylin.
Už první báseň věnoval slavnému Ilju Muromcovi. Bohatýr mstí smrt “dobrého mládce “, kterého zákeřně ubili tři ” zbojci “, tři “sobaky tatarské “.Osobité atmosféry bylin se autor dobírá užitím jejich básnických prostředků. Zpestřuje verš ruskými slovy, obraty, ale i básnickými ” ozdobami ” u nás neběžnými. Patří k nim zejména nadsázka, hyperbola. Je častá v hrdinských eposech jiných národů, např. u Homéra, ale ruská nadsázka je zvlášť silná. V původní bylině Muromec ” prvním skokem na patnáct verst doskočil, druhým skokem doskočil - studnu vyhloubil “. (versta = 1066 m) Čelakovský je umírněnější : “On prvním skokem - do půl pole, on druhým skokem - do Tatařína, on třetím skokem - Tataru přes hlavu “.S náměty nakládá tvořivě, jeho bohatýr Čurila Plenkovič má jiné rysy i činy než jeho pravzor, statečného Ilju Volžanína dokonce byliny neznají, ale má rysy jejich hrdinů. Čelakovský zdůrazňuje epický ráz ruské lidové písně.
Zařadil však i lyriku - milostnou, rodinnou, náladové ruské dumky: Romantická láska, Dovtipný milý, Dvě slovíčka, Odšedivělý, Udobření, Svatební … Dýchá z nich láska ke vzdálené milé, k matičce, k domovině, verš má naivitu lidových předloh, osvěžuje ho dialog. Rým jako v ruských zpěvech častěji chybí nebo se blíží asonanci. Básnických rusismů znal básník řadu. Např. přirovnání záporem: “Nepokryla se podzimním listím dolina, dolinečka, a posunula se ruským vojskem krajina krajinečka “. (Srovnejme z bylin: ” Nesklání se to k zemi sirý dub - to syn se prostírá před svým tatíčkem.”) - Častá je anafora, též opakování předložek : ” Oj za horami, za vysokými, za těmi lesy, za hustými … ” Nápadná je i záliba v ustálených zdobných přívlastcích : bujný kůň, kalená střela, jasné slunéčko Vladimír…