Karel Marx

Marx byl to, čemu říkáme historický materialista. Obecně můžeme říci, že doba velkých filosofických systémů skončila. Po něm dostává filosofie úplně nový směr. Namísto rozsáhlých spekulativních systémů přichází filosofie existence či, filosofie jednání. To měl právě Marx na mysli, když konstatoval, že filosofové pouze svět vykládali, jde však o to ho změnit. Tato slova znamenala v dějinách filosofie důležitý obrat. Marxovo myšlení má tedy praktický a politický cíl.
Musíme si pamatovat, že Marx nebyl jen filosof, ale i historik, sociolog a ekonom. Žádný jiný filosof rozhodně neměl takový význam pro praktickou politiku. Marxův přítel Friedrich Engels hned od začátku napomáhal vzniku toho, co se později nazývalo marxismem.

Marx se domníval, že zdaleka nejvíce rozhodují o způsobu našeho myšlení vztahy mezi výrobci ve výrobě a ve společnosti. A tyto materiální poměry jsou tak pro historický vývoj rozhodující. Zcela novým způsobem vystihl důležitost ekonomických sil ve společnosti, které podle něj způsobují změny, a tím posouvají historii vpřed. Podobně si představoval, že materiální vztahy nesou vše, co se odehrává v myšlení lidí a ideách společnosti.
Marx rozdělil společnost do tří vrstev: výrobní podmínky, výrobní síly – měl na mysli lidskou pracovní sílu, ale i to, jaké mají lidé nářadí, pracovní nástroje a stroje a výrobní vztahy. Marx neuznával přirozené právo člověka platné ve všech dobách. Zdůrazňoval, že ve společnosti rozhoduje o tom, co je správné, vládnoucí třída. Protože celá historie je podle něj historií třídního boje.

V Marxově době, kterou nazývá buržoazní nebo kapitalistickou společností, se projevuje protiklad hlavně mezi kapitalistou a dělníkem. Marxe zajímal hlavně přechod od kapitalistické ke komunistické společnosti. Než se stal komunistou, zajímal se mladý Marx o to, co se děje s člověkem co pracuje. Pověz mi jakou práci děláš a já ti povím, kdo jsi. Hodně zjednodušeně je to přesně Marxův názor. Mluvíme o Marxovi a musíme vycházet ze společných poměrů v polovině 19. st. Dělník tehdy pracoval i dvanáct hodin denně v nevlídných výrobních halách. Mzdy byly tak špatné, že musely pracoval i děti a těhotné ženy, což vedlo k nesnesitelným sociálním poměrům. V roce 1848 vydal spolu s Engelsem Komunistický manifest. Jeho první věta zní: Evropou obchází strašidlo- strašidlo komunismu. Tento manifest končí větami. Komunisté se nechtějí tajit svými názory a záměry. Otevřeně prohlašují, že jejich cíle lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se vládnoucí třídy třesou před komunistickou revolucí. Proletáři nemají co ztratit, jen své okovy. Získat mohou celý svět. Proletáři všech zemí spojte se! Ale spousta lidí žije v nadále v nelidských poměrech. Zboží, které dělník vyrobí, má jistou tržní hodnotu. Od ní se odečte dělníkův plat a další náklady, část zbude, tu nazval Marx nadhodnotou neboli ziskem. Ten patří kapitalistovi, a to dle Marxe znamená, že kapitalista zabavuje hodnotu, kterou vlastně vytvořil dělník. To je právě vykořisťování. Kapitalistický systém podle Marxe směřuje k zániku. Marx toto období nazval diktaturou proletariátu. Postupně se ale toto přechodné prostředí diktatury proletariátu změní v beztřídní společnosti neboli komunismus. Několik desetiletí po Marxově smrti se socialistické hnutí rozštěpilo na dva hlavní směry. Na sociální demokracii a na leninismus. Na druhé straně by bylo nepatřičné vinit Marxe ze všech problémů s komunismem. Žádná země zaslíbená nikdy nevznikne. Lidé si vždy najdou další problémy, kvůli nimž se budou prát.