Arbes Jakub - Svatý Xaverius

Motto: „Minouti se cílem života….“

Jakub Arbes napsal svého Svatého Xaveria v roce 1873 a jedná se o jeho snad nejslavnější dílo.
Svatý Xaverius je žánrovou formou romaneto. Název pro tuto literární formu vymyslel Arbesovi jeho přítel Jan Neruda. Romaneto je novelistický příběh s tajemstvím, zpravidla jde o rozsáhlejší, dějově spletitější novelu, která obsahuje psychologické a reflexivní pasáže. Děj bývá často navíc doplněn filozofickými úvahami. Autenticitu a uvěřitelnost podporují různé vědecké postupy i osamocené výrazy. Typická je napínavá konstrukce, podobná dnešním detektivkám, romantický čin nebo zápletka jsou vysvětleny myšlením, racionálně.
Vypravěč vždy nese autobiografické rysy, komentuje dění, často se perspektiva vyprávějících osob mění, vypravěči vypráví něco jiného někdo další apod.
Všemi těmito rysy, obzvláště atmosférou hrůzy a tajemna, a použitím vědeckých prvků, jsou tyto příběhy podobné povídkám Edgara Allana Poea a A.C. Doyla.
Kromě Svatého Xaveria napsal Arbes ještě mnoho jiných romanet, například Ukřižovaná, Newtonův mozek aj.
Vypravěčem romaneta Svatý Xaverius je ctitel výtvarného umění, vzdělaný člověk s vědeckým rozhledem. Magickým místem příběhu se stává chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Právě zde se totiž nachází tajemný obraz, zobrazující umírajícího sv. Xaveria od malíře Františka Xaveria Balka. Vypravěč je přítomný mši, po ní k obrazu přistoupí tajemný černě oděný muž. Seznámí se spolu a spřátelí. Tento podivný mladík se také jmenuje Xaverius, podle rodinné staré legendy se snaží v rysech umírajícího světce body, které by mu ukázaly zašifrovanou cestu k velikému pokladu.. Jeho babička totiž u malíře Balka sloužila, proto se dozvěděl jeho tajemství.
Skutečně si vytipuje jedno místo v rokli kdesi v Radlicích, oba přátelé tam v noci začnou kopat, potom se ale vyděsí kolemjdoucích, Xaverius prchá i s kovovou schránkou, kterou vykopali.
Oba muži se setkávají znovu až po třech letech, a to ve vídeňském vězení. Autor je tam za opoziční reportáž, Xaverius za krádež diamantů z oltáře, kterou ale nespáchal. Autor se od Xaveria dozvídá, že nález v plechové skříňce byl bezcenný, šlo jen o několik kamenů. Přesto se nevzdával a pátral dál. podařilo se mu dokonce objevit tajný dokument z Balkovy pozůstalosti, ze kterého se poučí o tom, že opravdovou odměnou a pokladem je píle, vytrvalost a trpělivost.
Vypravěč může příteli dosvědčit alibi, neboť té noci, kdy byly vyloupány drahokamy z oltáře, kopali oba přátelé domnělý poklad. Už je ale pozdě, Xaverius byl už delší dobu nemocný a umírá, v okamžiku smrti vypadá přesně jako světec na obraze.
Záhada celé knihy ale nebyla vyřešena, konec zůstal v podstatě otevřený.. .
Na Svatém Xaveriovi je důležité dokonalé prokreslení prostředí, které nám Arbes předvedl. Detailně popisuje různá pražská zákoutí, i samotný plán cesty k pokladu. To je rys typický pro všechna romaneta.

Svatý Xaverius
Jakub Arbes
(1963, Státní nakladatelství krásné literatury a umění)

Obsah:
Jedno z romanet, jichž je, jako žánru, autor tvůrcem. Jeho děj nás zavádí do Prahy v polovině 19. století. Hlavní hrdina – vypravěč příběhu – se ocitá v chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, kde si prohlíží obraz umírající sv. Xaveria od F. X. Balka. Zasní se v mystické atmosféře a zůstává v kostele až do noci. Náhle zpozoruje, jak k obrazu přistoupil mladík, nápadně se podobající muži na obraze. Oba se střetnou ovšem konflikt se záhy vysvětlí a oba se postupně seznamují a stávají se přáteli. Jméno neznámého je Xaverius, jeho babička sloužila u malíře obrazu a ten jí před smrtí vyjevil tajemství – v obraze je možno nalézt „spásu miolionů“. Xaverius byl od mládí posedlý myšlenkou na objevení pokladu – cesta k němu měla být zašifrována v obraze. Podařilo se mu nalézt na obraze body a z nich sestavil mapu. Náš vypravěč má nejprve pochybnosti, ale nakonec uvěří. Oba přátelé se vydávají za Prahu, aby pokad vyzvedli. Nalézají plechovou schránku, Xaverius ovšem podlehne atmosféře a náhlému vzplanutí hořlavého materiálu a uteče neznámo kam. Hlavní hrdina se s přítelem příští 3 roky nesetká. Až při své cestě do Vídně, kde se pro svoji novinářskou činnost ocitá ve vězení se tam střetává s Xaveriem, neprávem odsouzeným za krádež. Záležitost s pokladem se vyjasňuje – o poklad se nejednalo, hrdina však chápe, že mnohem důležitější je cílevědomost a duchovní úsilí. Dříve než se stačí prokázat Xaveriova nevina, mladík umírá. V závěru hrdina rozjímá před obrazem ve sv. Mikuláši.
Typické romaneto, tedy napínaví děj se záhadou, která je v průběhu díla rozluštěna pomocí logický postupů. Ke konci se hlavní hrdina – vypravěč filozoficky zamýšlí nad záhadou. Příběh má spád a sugestivní atmosféru, je použita ichforma podporující autentičnost.