Alighieri Dante - Božská Komedie

Obsah:
Danteho božská komedie je bezesporu jedním z nejvýznamnějších děl italské renesanční literatury, ale je také dílem, jež v mnoha ohledech předbíhá dobu a oslovuje čtenáře až do současnosti. Je rozděleno do 3 částí. Peklo, Očistec a Ráj. Základním dějovým motivem je cesta Danta Alighieriho napříč peklem, očistcem a nakonec rájem, kde se má setkat se svojí vysněnou celoživotní láskou, šlechtičnou Beatricí. Na počátku cesty potkává Dante římského básníka Vergilia, kterého vyslala Beatrice a který se mu stává věrným průvodcem. Postupně procházejí předpeklím, prvním okruhem pekla, kde pykají všichni nekřtění pohani, a tak dále: druhý okruh – smyslnost, třetí – obžerství, čtvrtý – lakomci, pátý – prchlivci, sedmý – kacíři, osmý – vrahovi a lupiči, sebevrahové, rouhači, sodomiti, lichváři, osmý – svůdníci, pochlebníci, svatokupci, pokrytci, hadači, čachráři, zloději, lstivci, falšovatelé, svárlivci, devátý – zrádci příbuzných, vlasti, důvěr… Ve středu Země projdou oba okolo samotného ďábla. Poté se vydávají štolou až na opačnou polokouli, kde leží očistec – hora určená k odčinění hříchů, na jejímž vrcholu se nachází pozemský ráj. Po výstupu na očistec a návštěvě všech sedmi jeho kruhů se Dante rozloučí s Vergiliem, který již dále nesmí, a setkává se s Beatricí, s níž stoupá k nebesům až do ráje. Ráj je taktéž rozčleněn na několik sfér podle stupně jakéhosi „osvícení“ (např: mudrci, spravedliví panovníci, ti, co zemřeli pro víru atd.). Na závěr se Dante s Beatricí ocitá v Empyreu – středu ráje, zde Dante jakoby procitá do nového rozměru, který již nedokáže popsat, a dílo končí. Vedle této dějové linie jsou hlavní náplní Božské komedie rozmluvy – ať již s Vergiliem či Beatricí, kteří Dantovi vysvětlují různé zákonitosti, nebo s mnoha dušemi v pekle, očistci i ráji. Tyto duše jsou slavné postavy historie i současníci autora – mocní i obyčejní, papežové, králové, básníci, měšťané či Dantovi příbuzní. V těchto často filozofických debatách formuluje Dante své názory na problémy jeho doby, ale i na základní otázky lidského života.

Teoretický rozbor:
Konkrétní kniha je výběrem, doplněným komentáři, jež rozebírají některé pasáže a urychlují a usměrňují děj. Vlastní dílo je psáno veršem (tzv. hendekasylabus) v ichformě.

Božská komedie
Dante Alighieri

Obsah:
Božská komedie se skládá ze sto zpěvů, které jsou rozděleny na tři části: Peklo, Očistec a Ráj.
Peklo. Básník zabloudil v lese a marně se snaží dostat se na horu, jež strmí nad hlubokou roklí. Lesem se míní tento svět. Tři zvířata, symboly to rozkoše, pýchy a lakomství, mu brání dostati se z nebezpečí. Bůh básníkovi posílá římského básníka Vergilia, aby básníka vyvedl peklem a očistcem, jinak básník nedojde spásy. Provázen Vergiliem přichází k bráně pekel. Přecházejí Acheron a dostávají se do prvního kruhu pekla. Takových kruhů je devět – jsou soustředěny a čím dále menší. Jsou od sebe odděleny skalisky, dole jsou trestány hříchy těžké, výše pak hříchy lehčí. V prvním kruhu jsou duše nekřtěných, mudrci, heroiů i básníků doby předkřesťanské. Příchozí jsou pozdravováni básníky v čele s Homérem. V druhém kruhu jsou v neustálé vichřici trestáni ti, kdo hříšně milovali. V třetím kruhu jsou trestáni obžerci: padá na ně neustále déšť, kroupy a sníh. V čtvrtém kruhu jsou lakomci, v pátém lidé zuřiví (ti spolu neustále zápasí v močále), v sedmém lidé nebezpeční člověku, v osmém svatokupci, kouzelníci, čarodějové, falešní proroci a rozsévači sváru a v devátém pak zrádcové vlasti a vrahové příbuzných. Přes tělo Satanovo dostává se básník z pekla a spatří opět hvězdy.
Očistec. Cesta k očisti vede skalisky po strmé skále. Vedle Vergilia je v průvodu básníkově též sv. Lucie, jež má představovat boží milost. Básník tu vidí ještě před vstupem do očistce panovníky, kteří zapomínali pro vykonávání své vladařské moci na spásu duše. V očistci spatřuje nejprve lidi pyšné, kteří se musí sklánět pod tíhou balvanů. V druhém kruhu očistce jsou závistivci, kteří mají sešité oči. V třetím kruhu lidé hněviví zpívají hymnus na Boha. Básník je veden dále, aby spatřil tresty lenivců – ti projevují v pokání zvláštní horlivost. V kruhu nestřídmých stojí strom s ovocem, ale větve se pnou do výše, k tomu slyší hlas, jenž zakazuje trhat ovoce. Zhýralci musí procházet sloupy plamenů, básník je svými průvodci vybízen, aby prošel také plameny. Vergil básníka povzbuzuje – za plameny prý čeká na básníka jeho milenka Beatrice. Beatrice se mu zjevuje, vyčítá mu jeho hříchy, básník uznává svou vinu. Je pak ponořen v Lethe, a když dojdou na vrchol hory, dostane napít z pramene Eunoe, aby se mohl vznést do ráje.
Ráj. Je jitro a básník nemůže snést svit slunce. Beatrice provází básníka – letí spolu do oblasti měsíčné. Tam jsou duše, které nevyplnily slib, jejž daly na zemi, na Merkuru jsou duše, které na světě bažily po slávě. Ve sféře Venuše jsou duše, které se povznesly od lásky pozemské k lásce k Bohu. Na Marsu sídlí bojovníci a mučedníci za učení Kristovo, Jupiter je sídlem knížat. Nad sedmi sférami je konečně nejvyšší tajemství. Básník tu vidí Krista, Matku boží a apoštoly. Sv. Petr zkouší básníka ve víře, sv. Jakub v naději, sv. Jan v lásce. Tu spatří básník konečně i Boha a pociťuje v duši nejvyšší blaženost, neboť poznal z Boží milosti tajemství víry.

Božská komedie
Dante Alighieri

„Božskou“ jí nazvali až Dantovi obdivovatelé, mezi prvními G.Boccaccio . „Komedií“ jí nazval sám Dante a neznamená to, že by jsme se u ní nějak zvlášť nasmáli, i když Dantovi snad smysl pro humor tak docela nechybí. Jde o název žánru, kdy tragický, hrozivý začátek vyústí ve šťastný konec. Tak byl pojímán středověkými poetikami. Též tak byla nazývána mystéria o Kristově Vykoupení, hraná v kostelech o Velikonocích. Však Božská komedie je taky příběhem vykoupení, vykoupení jediného člověka – Danta Alighieriho. On je jednou z hlavních postav:

„V čase kdy život je v polou své pouti,
jsem zabloudil, kolem byl temný les,
já z pravé cesty zabředl v houšť proutí.“

Tato úvodní tercina otevírá báseň: básníkovi je třicet a bloudí. Bloudí v hustém lese, je pronásledován pardálem, lvem a vlčicí, šelmami hříchů, které páchá, a sice smyslností, pýchou a lakotou; téměř ho zaženou do propasti, do zkázy:

„Když jsem však padal, tu on zjevil se mi,
ve chvíli, kdy jsem klesal do hlubin.“

Takto dramaticky líčí Dante příchod Vergilia, jiného básníka – z doby císaře Augusta, která už je ovšem přes třináct staletí mrtev. Sděluje mu, že ho na Boží popud posílá Dantem nešťastně milovaná už zesnulá dívka Beatrice, že je v nebi a tam za ní má přijít, ale až poté, co ho Vergilius provede celou božskou říší mrtvých: peklem, očistcem a rájem.
Dantovi nezbývá než souhlasit a následuje Vergilia, vstupují do pekla branou, nad níž Danta vyděsí nápis: „zanechte naděje, kdo vstupujete.“ Jsou převezeni Cháronem přes řeku Acheron a ocitají se v prvém kruhu pekelném. Peklo, stejně jako ostatní části zásvětí, má tři krát tři okruhy - v pekle spíše žleby - v nichž trpí hříšné duše; v očistci to jsou terasy, kde jsou očišťovány, v ráji nebeské sféry.
Prvním kruhem pekla je Limbus. Zde žijí bez naděje na spásu stíny lidí sice ušlechtilých, ctnostných, leč nekřtěných, nepoznali vykoupení skrze Ježíše Krista, Prozřetelnost jim tedy odepřela spásu. Jsou zde vedle sebe významní básníci a filosofové starověku – Homér, Aristoteles, též Vergilius tu „žije“; Dante se málem rozbrečí. Také postavy antické mytologie tu nechybí, stejně i v dalších částech Komedie, a jsou souzeny podle stejných měřítek jako historičtí lidé. Třeba říci, že podle měřítek křesťanské morálky, ale výhradně Dantem užité. Ve všech částech Komedie jsou zástupy lidí, které Dante buď sám poznal, anebo je znal z historie. Ke všem má stejný vášnivý a soudící vztah. Na spoustě z nich uplatní svou obrazotvornost, aby je krutě týral, zlomyslně je zkoušel. Pravé peklo začíná až šestým kruhem, kde se básníci přes močál Styx dostávají k městu Dis (to je název pána podsvětí v mytologii antického Říma; 2. pád: Dita). Do té doby je to legrace, třebaže trošku krutá. Jsou tu např. lakomci, marnotratníci; ti proti sobě na věky budou valit těžké kameny. Ti, co hřešili obžerstvím jsou týráni smrdutým deštěm, válejí se ve výkalech a občas je stáhne z kůže Kerberos.
Od šestého kruhu však nastupují kacíři, ti věčně hoří v železných rakvích. A tak to pokračuje přes zloděje, vrahy, původce rozkolů, mezi nimi Mohamed je napořád rozsekáván napůl v osmém kruhu pekla. Úplně na samém dně – peklo je totiž jakási trychtýřovitá zužující se propast, vlastně pod zemí – na dně tedy ve věčném ledu tkví Lucifer. Jak byl kdysi nesmírně krásný u Boha, nyní je hrozný a mimořádně odporný jako padlý anděl zde v pekle. Spolu s ním tu je vedle jiných zrádce Jidáš a pak i další, především političtí zrádci. Na ty měl Dante obzvláště spadeno. Jednota politická mu šla ruku v ruce s božím řádem, a kdo ji narušoval, narušoval i řád božský. Vedle toho byl veliký italský patriot. Ne náhodou píše Komedii v hovorové toskánštině. Velká kultura byla do té doby latinská a on vytvořil spisovnou italštinu.
Po satanově srsti se básníci dostávají k východu z pekla, opět spatří hvězdnou oblohu a stanou na úpatí očistcové hory, na jejímž vrcholu je ráj. Jsou vlastně na jižní straně polokoule. Ráj je přesně naproti pozemskému Jeruzalému. Ve středu Ráje stojí strom Poznání, z něhož Eva snědla jablko, a způsobila dědičný hřích člověka. Strom stojí přesně naproti kříže, na kterém byl ukřižován Ježíš Kristus na Golgatě. Jenom kříž je jakoby na severní – na té naší polokouli a strom jakoby na jižní a ještě v nebesích.
Největším utrpením lidí v pekle nejsou ani tak „tělesná“ muka, těm se někteří posmívají, jako spíše ztráta naděje ve spásu. V očistci naproti tomu duše čekají na Poslední soud, po němž, až se tu očití od svých tělesných hříchů, je čeká spása.
V Ráji duše blaženě spočívají, patří na Boha, v tom je největší rozkoš. Jsou mu úplně odevzdáni, protože podle Danta zapomněli svůj pozemský život, poté co byli převezeni řeku zapomnění Léthé, a spolu s anděly a světci pějí Bohu, který nehybně spočívá v Empyreu, věčnou chválu.
Vrcholným momentem Komedie je setkání s Beatricí, platonickou milenkou Danta na zemi; v té chvíli, zrovna co chce Dante vyslovit Vergiliovi svou blaženost, milovaný básník zmizí, protože nemůže jako pohan a člověk pouze Rozumu, ale ne křesťanské moudrosti a milosti, vstoupit do Ráje.
Modlitbou k Panně Marii začíná třicátý třetí – závěrečný – zpěv Božské Komedie, na její přímluvu básník popatří na vznešenost Boží a dochází úplného naplnění, při kterém v závěrečných řádcích jakoby ztrácel slova. Obrazotvornost mu už nestačí:

„Moc obraznosti velké docházela,
Však jako v kole, jež se točí vezdy,
Mým přáním, chtěním láska otáčela,
z níž pohyb slunce má i všecky hvězdy.“

Co si pamatuje po návratu, při psaní, už je jako sen.
Skladba Božské Komedie je přísně souměrná: Peklo má 34 zpěvů – první je uvedení, druhé dvě části mají 33 zpěvů. Dohromady tedy sto zpěvů. Čísla tu mají symbolický význam. Především číslo tři: tři části, tři krát tři (tj. devět) okruhy v každé z nich.
Každý zpěv je psán v tercínách, tj. forma italské středověké poezie. Rýmové schéma je aba, bcb, cdc, …(viz ukázky), tj. rýmují se vždy dva verše obkročně, a každý verš má jedenáct slabik.