podobné referáty

ico refreklama

Napoleon Bonaparte - CZ


Hodnotenie:
Zobrazení: 5385


Napoleon se narodil v korsickém Ajacciu roku 1769, krátce potom kdy janovský městský stát prodal ostrov Francii. Jméno Napoleon Bonaparte svědčí o jeho italském původu. Korsičané měli k Italům blíže jazykem i kulturou a Napoleon sám se svého původu nikdy nevzdal, i když byl vychován ve Francii a absolvoval vojenskou školu v Paříži, než se stal důstojníkem dělostřelectva. Krátce byl zapojen do korsického nacionalistického hnutí, ale pak se přidal k jakobínským revolucionářům ve Francii. Vynikl při obléhání Toulonu, kde se stál proti Britům již jako brigádní generál, tehdy mu bylo 24 let. Jeho kariéra začala i za dramatických událostí v polovině 90. let a v roce 1795 mu bylo svěřeno velení pozemní armády . Účastnil se Francouzské revoluce a v Paříži rozprášil pověstnou "kartáčovou smrští" dav roajalistů.V roce 1796 se oženil se svou milenkou , starší Josefínou Beauharnaisuvou (1763-1814), vdovou po generálovi, který zemřel při revoluci pod gilotinou. Po vítězství nad Rakušany v Itálii v letech 1796-1767 se stal národním hrdinou. Kolize s Brity provázely jeho invazi do Egypta, kterou podnikl v roce 1798, aby tok bohatství, plynoucí z koloniální Indie. Úspěšně zemi obsadil a zavedl tam četné evropské politické instituce, správu a technické vymoženosti. Jeho loďstvo však zničili Britové pod velením admirála Horatia Nelsona (1758-1805) v bitvě u Abúkiru (1798). I přes tento nezdar vytěžil Napoleon z listopadového převratu roku 1799 místo prvního konzula, tedy faktického vládce Francie. V prvních letech 19. století provedl řadu radikálních radikálních právních reforem známých jako Napoleonův kodex - ten doposud tvoří základ francouzského práva. Roku 1804 se nechal korunovat francouzským císařem. Od té doby až do roku 1812 neutrpěl na pevnině žádnou porážku i když plánované obsazení Británie skončilo další porážkou od kapitána Nelsona u Trafalgaru v roce 1805. 24. červena 1812 se Napoleon vydal s armádou čítající 600 000 mužů včetně pruských a rakouských vojsk do Ruska, které bylo další silnou velmocí, již si ještě nepodrobil, a které odporovalo francouzským ambicím na Baltu. Ohrožován celou cestu kozáky, bičován ledovou vichřicí dorazil 29.října do Borodina 110 kilometrů od Moskvy. U Borodina porazil Ruskou armádu a vstoupil do Moskvy. Avšak ruská taktika spálené země a partyzánského boje připravila jeho armádu o dodávky potravin a krutá ruská zima ho přinutila k "taktickému ústupu", který se změnil v úprk, který přežilo asi 20 000 vojáků. O tomto prohlásil maršál Michel Ney, že " Spíš než ruské kulky vyřídil Velkou armádu generál Hlad a generál Mráz." Dne 5. prosince odjel Napoleon do Paříže, aby rozptýlil zprávy o tom, že zahynul. Po příjezdu prohlásil, že "jeho výsost se nikdy netěšila lepšímu zdraví." Po rozhodující porážce v bitvě u Lipska v roce 1813 byl poražen spojeneckými armádami Ruska, Pruska, Rakouska Británie a zahnán zpět do Francie. V březnu ve francouzském městě Chaumontu podepsaly Británie, Rusko, Rakousko a Prusko dohodu, podle níž se všechny čtyři země zavazovaly bojovat proti Napoleonovi až do konečného vítězství. Posléze v roce 1814 byl přinucen abdikovat. A vypovězen na ostrov Elba, ležící u severozápadního pobřeží Itálie. Odkud se již následující rok triumfálně vrátil, ale u Waterloo v Belgii byl Brity a Prusy v roce 1815 definitivně poražen. Zemřel 5.května 1821 (byl patrně otráven) po 6 letech ve vyhnanství na ostrově Sv. Helena. Mnohé co pro Francii udělal bylo, dobré. Obnovil její zahraniční prestiž a položil základy moderního francouzského státu tím, že zavedl občanský zákoník, vybudoval správní systém prefektur, založil Francouzskou banku a další finanční instituce. Udělal obdivuhodnou kariéru: ve 24 letech se stal brigádním generálem, ve 30 letech vojenským diktátorem a v 35 letech císařem. Ale tak jako už tolik diktátorů před ním i po něm, nebyl schopen rozlišovat zájmy svoje a státní a jeho ambice ho zničily. Napoleonova vítězství

Napoleon vyhrál okolo 50 významných bitev, díky čemuž získal pověst takřka úplné neporazitelnosti. Čtyři z nich byly skutečně přelomové.

Marengo 14.červena 1800 Napoleon překračuje Alpy a odráží rakouskou armádu obléhající Janov. Porážkou Rakušanů u vesnice v severozápadní Itálii opanují Francouzi důležité údolí řeky Pádu.

Slavkov 2. prosince 1805 Se 70 000 vojáky rozdrtil Napoleon poblíž moravské vsi téměř devadesátitisícovou armádu Rusů a Rakušanů.

Jena 14. Října 1806 Definitivním vítězstvím nad pruskými vojáky a saskými vojáky ve východním Německu završuje Napoleon své šestidenní tažení proti Prusku. Tylžskou smlouvou získává Napoleon nadvládu nad střední a západní Evropou.

Wagram 5.-6. července 1809 Napoleon poráží Rakušany u vesnice nedaleko Vídně. Jednalo se o doposud největší dělostřeleckou bitvu v dějinách.

Marengo 14.červena 1800 Napoleon poráží Rakušany u vesnice nedaleko Vídně. Jednalo se o doposud největší dělostřeleckou bitvu v dějinách. Napoleonovi maršálové

Napoleon plně spoléhal na štáb 26 maršálů, z nich prvních 18 jmenoval během jediného dne v květnu 1804. Rozhodující úlohu při Napoleonově neblahém zimním tažení do Ruska pak sehráli zejména 3 z nich. Michel Ney (1769-1815) Ney "ten nejstatečnější ze statečných", řečeno Napoleonovými slovy, velel při ústupu od Moskvy zadnímu voji Velké armády. U Waterloo stál v čele Staré gardy, později byl restaurovanými Bourbony obžalován ze vlasti zrady a zastřelen.

Etinne Macdonald (1765-1840)

Narozen ve Francii jako syn skotského válečníka, který tam prchl s vnukem Jakuba II. Princem Karlem. Macdonald se svými pruskými oddíly vybudoval přechody přes Němen a později se připojil k Michelu Neyovi. Etinne Macdonald (1768-1835)

Mortier velel Napoleonově Malé gardě při pochodu Ruskem a poté byl jmenován správcem Moskvy. Když Napoleon opouštěl město, rozkázal mu, aby se pozdržel a vyhodil do povětří Kreml. Po splnění rozkazu cestoval Mortier týden sám.

Zdroj: www.ireferaty.wz.cz



ako to funguje?