Vrásnění, veliký kontinent Pangea, dělení pohoří, příkrov

Vrásnění:

Horotvorné pochody, orogenetické pochody, orogeneze, vytváření vrásných pohoří stlačováním a borcením usazenin postranními, horotvornými tlaky. Takové tlaky se objevují v jistých delších časových obdobích, ve kterých občas zesilují, občas ustávají a často se stěhují, takže pásemná horstva byla zpravidla vytvářena v několika poměrně krátkých horotvorných fázích, prozrazovaných stratigrafickými hiáty, diskordancemi a jinými zjevy. Nejvýznamnější orogeny a horotvorné fáze v Evropě : kaledonský orogen vytvořil horstva severozápadní Evropy ve fázi takonské ( mezi ordovikem a silurem), ardenské ( v siluru) a erijské ( mezi silurem a devonem). Variský orogen vytvořil horstva v jihozápadní a střední Evropě ve fázi bretonské (ve spodním karobnu), sudetské ( mezi středním a svrchním karbonem), salské ( ve spodním permu), falcké ( mezi permem a triasem). Alpínský orogen vytvořil dobře uchovaná pohoří ( mj. Alpy a Karpaty) ve střední a jižní Evropě ve fázi starokimerické ( zvláště na Krymu mezi triasem a liasem), mladokimerické ( tamtéž mezi jurou a neokomem), austrijské neboli rakouské ( ve střední křídě), subhercynské ( ve svrchní křídě), laramické (nejmohutnější, mezi křídou a třetihorami), pyrenejské ( ve sředním eocénu), savské ( mezi oligocénem a miocénem), štýrské ( ve středním miocénu), atické ( mezi sarmatem a pliocénem), rhodanské neboli rhonské ( ve středním pliocénu) a valašské ( mezi pliocénem a čtvrtohorami). V Evropě jsou horotvorné pochody dočasně přerušeny, ale pokračují v jiných částech světa ( v Indonésii, Západní Indii aj.)

Veliký kontinent Pangea

Světadíly byli kdysi spojeny dohromady. Původní kontinent, Pangea, se začal rozpadávat před 200 miliony let. Nejdříve na severní desku Laurasii a jižní Gondvanu. Koncem jury (asi před 135 miliony let) tak vznikl severní Atlantik a Indický oceán. Pak se asijský kontinent otočil proti směru hodinových ručiček a jižní Amerika opustila Afriku. Koncem křídy (před 65 miliony let) se od Afriky oddělil Madagaskar, Indie putovala na sever… Studium shodných vrstev hornin, skladby zkamenělin, podnebí a nejnověji změn geomagnetického pole teorii pohybu kontinentů potvrdili. A posléze dali podnět pro vznik dalších teorií (rozpínání mořského dna a deskové tektoniky). Ty způsobily, v šedesátých letech ve vědách o Zemi revoluci - nabízejí totiž jasný a logický výklad pro mnohé zemské jevy, mezi nimi pro zemětřesení.

Dělení pohoří

Vrásová pohoří vznikala neobyčejně složitými způsoby stlačování a vrásnění, doprovázenými intruzemi roztavené horniny, regionální metamorfózou a rozlámáním na kry. Vrásová pohoří se mohou značně měnit, ale přesto odpovídají základnímu typu. Alpy, Karpaty a Himálaj tvoří největší vrásový horský řetěz na světě. Četná zemětřesení svědčí o tom, že pohoří se stále ještě pohybují. Vrásová pohoří jsou ze všech nejvýznamnější, protože vytvářejí tisícikilometrová pásma. Jsou často spojena s pohořími kernými a vulkanickými. Podle teorie deskové tektoniky se vrásová pohoří vytvořila pohyby a srážkami velkých desek, které vytvářejí zemskou kůru. Tyto desky mají obyčejně ohromný rozsah, takže mohou nést celé kontinenty. Když se dvě desky srazí, klouže odolnější z nich pod druhou a vzhůru vytlačuje sediment uložený v geosynklinále nebo v příkopu mezi deskami. Velké vrásy vytvořené ve stlačeném sedimentu nakonec vystoupí nad okolní území jako pohoří. Jestliže počáteční srážka postihne rychle se pohybující kontinentální desku, mohou být vrásy vysunuty ještě výše a vytvářejí mnohem větší horská pásma. Kontinentální deska podsunutá pod jinou má tendenci udržovat vzestupný tlak – obdobně jako když ponořený korek směřuje k povrchu. Časem se pak stacionární deska vysune vzhůru a přilehlá vrásová pohoří se s deskou pohybují. Například Himálaj vznikl, když se severní hrana indické kontinentální desky srazila s asijskou deskou a sklouzla pod ni; asijská deska byla vyzdvižena a vytvořilo se nejvyšší horské pásmo na světě.

Kerná pohoří jsou tvořena velkými zlomovými strukturami. Kerná hora mohla vzniknout buď hlubokým zlomem, nebo výjimečně velkou hrástí, kterou potom modelovala eroze. Vnitřní struktura kerných hor je obvykle vrásová a zlomová.

Dómy vznikají zdvihem souvrství, např. intruzí granitového magmatu. S pokračujícím výzdvihem je povrch obrušován erozí a vyvřelina vychází na povrch. Při rozsáhlejších dómech vznikají dómová pohoří.

Vulkanická pohoří vznikají erupcemi sopek s následným ukládáním popela a lávy. Uvnitř kontinentů jsou vulkanická pohoří poměrně vzácná. Většinou jsou podmořská nebo ostrovní.

Příkrov

Velké horninové těleso přemístěné tektonicky na jinou horninovou jednotku, původně nejméně 5 km vzdálenou. Rozlišuje se příkrov vrásový, který je tvořen velkou ležatou VRÁSOU, a příkrov kerný (nejčastější), tj. velká kra hornin přesunutá podle různě orientované plochy. Příkrovová stavba je charakteristická pro četná pohoří (tzv. příkrovová pohoří), např. Alpy, Karpaty, Himálaj.