Kateřina Veliká

Ruská carevna popis/" class="wiki-link" title="Viac o: osobnosti">osobnosti-zivotopisy/katerina-velika/" class="wiki-link" title="Viac o: kateřina veliká">Kateřina Veliká, rodným jménem Sofie Frederika, se narodila 2. května 1729 ve Štětíně. V roce 1744 si ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala Kateřinu jako vhodnou manželku pro dědice Alžbětina trůnu Petra. Manželství s Petrem nebylo příliš šťastné, nicméně Kateřina brzy v Petrohradě navázala kontakty s vlivnými politickými kruhy. Dopisovala si též s předními osobnostmi západní Evropy, jako byl Voltaire a Montesquieu.

V roce 1762 nastoupil Kateřinin manžel na ruský trůn jako Petr III. Kateřina sama byla již nějakou dobu ve styku s odpůrci carova politického kursu, jako byli mnozí dvořané, kancléř A. P. Bestužev-Rjumin a její milenci, mezi nimiž byl nejvýznamnější G. Orlov. Ten zosnoval 17. června 1762 proti neoblíbenému Petru III. spiknutí a provedl vojensky podporovaný státní převrat. Trůn se tak uvolnil Kateřině.

Kateřina Veliká se zbavila politické závislosti na Prusku a navázala na zahraniční politiku cara Petra Velikého, k čemuž ji nutily také pochybnosti okolí o otcovství jejího syna careviče Pavla, jelikož Pavlovým otcem možná nebyl Petr III., nýbrž Sergej Saltykov, další carevnin milenec. Zavražděný Petr III. tak mohl být zřejmě posledním legitimním panovníkem dynastie Romanovců.

Během rusko-polských válek získala pro Ruskou říši významnou územní část při prvém dělení Polska ještě roku 1772.

Z rusko-turecké války v letech 1768-1774 vytěžila absolutní vojenskou převahu v severním Černomoří a obsadila strategicky důležité černomořské pobřeží. V roce 1783 Kateřina připojila Krym k Ruské říši. Carevna následně pověřila svého tehdejšího milence Grigorije Potěmkina vybudováním mocné vojenské základny a černomořské flotily na Krymu, který se stal i přes dílčí Potěmkinovy neúspěchy (legendární Potěmkinovy vesnice vystavěné z kulis) oporou ruské vlády v Černém moři.

V letech 1787-1792 vypukla nová rusko-turecká válka, při které proti Osmanské říši společně s Ruskem vystoupil i císař Josef II. Kateřina po několika vítězstvích nad tureckou armádou zamýšlela obsadit celý (slovanský) Balkán, dobýt Istanbul, a dokonce obnovit Byzantskou říši v čele s Konstantinem, vnukem Kateřiny Veliké. Proti této snaze ovšem vystoupily některé evropské velmoci. Švédský král Gustav III. pak donutil novou válkou s Ruskem Kateřinu přehodnotit své plány a svolit k přemístění vojenských sil na sever.

Kateřina se zasloužila i na poli kulturním. Nákladné úpravy carských sídel, nákupy obrazů a uměleckých děl (Kateřina lieky-prakticky/" class="wiki-link" title="Viac o: prakticky">prakticky založila slavnou Ermitáž, která při její smrti vlastnila skoro 4000 exponátů), stavební činnost v Petrohradě, to vše sloužilo především k demonstraci vlastní velkoleposti.

Kateřina Veliká během své vlády obohatila Ruskou říši o více jak půl milionu km2 nové půdy, reformovala státní správu, zefektivnila samosprávu, naproti tomu upevnila absolutní moc panovníka. Díky své podpoře vzdělání a kultury byla tehdejšími mysliteli chápána jako téměř ideální osvícená panovnice. Kateřina Veliká byla též autorka dramat, významných pro osvícenské ruské umění, napsala si také svůj vlastní obsáhlý životopis.

Kateřina zemřela v roce 1796 ve věku 67 let a po své smrti byla pohřbena ve Svatopetrské pevnosti v Petrohradě. Jejím nástupcem se stal syn Pavel.