Holocaust

Termín „holocaust“ znamená úplné zničení, zvláště ohněm, naprostou zkázu nebo zápalnou oběť. Je tedy vidět, že přesně vystihuje Hitlerem zamýšlené „konečné řešení“, ale toto slovo se začalo používat až v 70. letech, kdy je použili tvůrci amerického dokumentu, který se vyvražďováním Židů a Romů zabýval. A protože se objevilo v americké angličtině, velmi rychle se rozšířilo do celého světa. V hebrejštině používají pro vyhlazování termín „šoa“ (=fyzika/cernobylska-katastrofa/" class="wiki-link" title="Viac o: katastrofa">katastrofa, zlo, zkáza), Romové mají výraz „porajmos“. Dalším poměrně často užívaným slovem je „pogrom“. To pochází z ruštiny, doslova znamená výtržnost či destrukci a postupně se začalo užívat jako výraz pro násilí proti Židům, probíhající převážně v oblasti východní Evropy.

Pod pojmem holocaust je známo především masové vyvražďování Židů a Romů během 2. světové války. Ale diskriminace Židů sahá již do středověku. Ve 13. století se Židé začali usazovat převážně ve střední a východní Evropě, protože ze západní Evropy byli vyháněni, zatímco například v Polsku je vítali jako pomoc pro rozvoj hospodářství. Bohužel epidemie náboženské nesnášenlivosti, nenávisti a násilí se někdy kolem 17. století dostala i na východ a její následky byly pro židovské geografia/obyvatelstvo/" class="wiki-link" title="Viac o: obyvatelstvo">obyvatelstvo katastrofální. Po pohlcení Polska Ruskem na konci 18. století zde probíhala perzekuce Židů a antisemitismus se stal v ruském impériu „státním náboženstvím“. Kolem roku 1870 vypukly pogromy, které byly organizovány přímo carskou vládou. Kvůli pogromům mezi lety 1870 až 1918 uprchlo z Ruska něco přes milion Židů, většinou do USA nebo do západní Evropy. Pravděpodobně by jich uteklo více, ale ne všichni měli prostředky. V Německu byli Židé v neoblibě od 11. století kvůli náboženskému fanatismu, lichvě a také je vinili z šíření morové epidemie. I zakladatel protestantismu luther/" class="wiki-link" title="Viac o: martin luther">Martin Luther požadoval, aby se Německo zbavilo Židů. Od počátku 19. století se jejich život začal zlepšovat a podle zákona z roku 1870 se dokonce stali plnoprávnými občany. Problém byl ovšem v tom, že Němci je stejně nepřijali a Židé byli stejně diskriminováni.

Ve 30. letech 20. století bylo Německo silně poznamenáno antisemitismem a pseudovědeckými rasovými teoriemi. Když se Hitler stal v roce 1933 vůdcem, ihned začal prosazovat svou diskriminační politiku vůči lidem, které považoval za problémové. V knize Mein Kampf představil své pojetí rasy: rozdělil lidstvo na tři části:

• 1. rasa, která tvoří kulturu (árijská) - je závislá na práci a službách ras nižších, které mají být árijci podmaněny
• 2. rasa, která nese kulturu – vypůjčuje si, adaptuje se, ale neumí tvořit
• 3. rasa, která ničí kulturu – rasově méněcenní lidé – sem patřili Židé, Romové a Slované

Hitler prohlásil za svůj cíl vytvořit pro Němce životní prostor („Lebensraum“) ve střední Evropě. Sousední země měly být hospodářsky vykořisťovány a politicky podřízeny Německu. Z obyvatel okupovaných zemí si přál mít otroky, kteří by neměli vlastní společenský, kulturní a politický život. Plánovalo se, že vyhlazovací komanda a hlad by zbavily tyto oblasti „nebezpečné a rasově nižší populace“ a SS by zalidnila Reich „rasově čistým lidem“. V září roku 1935 se uskutečnil sjezd nacistů v Norimberku, kde Hitler označil Německo za nositele „všelidských, duchovních, kulturních a hospodářských tradic Evropy“, vyhlásil boj bolševismu a demokracii („Demokracie je vláda bláznivých mozků“) a hlavně byly přijaty tzv. norimberské zákony, které byly počátkem toho, co pak skončilo holocaustem. Podle německé vlády měly „ochránit německou krev a čest“. Židé byli vyloučeni z politického, hospodářského a veřejného života, nesměli vykonávat řadu povolání a navštěvovat německé školy. Byly zakázány sňatky a sexuální styky mezi Němci a Židy. Všichni Židé starší 6 let museli od září 1941 povinně nosit židovské označení – černou židovskou hvězdu velikosti dlaně na žlutém podkladu, uprostřed se slovem „Jude“. Židům bylo dokonce zakázáno vyvěšovat státní vlajku a svastiku. Norimberské zákony odňaly Židům občanství a proměnily je v jakési „subjekty“, které měly menší hodnotu než občan, Hitler chtěl vypěstovat pocit, že Židé jsou tzv. Untermenschen (podlidé). V letech 1933-39 opustilo Německo celkem asi 320 000 Židů.