Referát sa zaoberá schopnosťou rastlín lapať hmyz, pričom sa zameriava na históriu objavu a rôzne typy masožravých rastlín. Taktiež popisuje mechanizmy, ktorými tieto rastliny chytajú svoju korisť a ich potrebu živín.
- Prvý pozorovanie lapanie hmyzu rastlinami v roku 1759 Arthurom Dobbsom.
- Masožravé rastliny sú rozdelené na hmyzožravé a karnivorné podľa typu koristi.
- Rastliny majú v trávicích orgánoch enzým proteáza, ktorý štiepi bielkoviny.
- Pôdy, kde rastú masožravé rastliny, sú deficitné na biogénne prvky.
- Existujú aktívne a pasívne mechanizmy lapania hmyzu.
Schopnost rostliny lapat hmyz pozoroval pravděpodobně roku 1759 poprvé anglický guvernér Severní Karolíny Arthur Dobbs, objevitel mucholapky podivné (Dionaea muscipula). O deset let později získal živou mucholapku zoologicky a botanicky zaměřený obchodník John Ellis a jako první vyjádřil předpoklad, že lapání hmyzu souvisí s výživou rostliny. Dodnes panuje nejednotnost v označování masožravosti rostlin. U nejznámějších rodů-rosnatek, láčkovek nebo špirlic-tvoří hlavní podíl kořisti hmyz. Těmto rostlinám se říká tedy hmyzožravé (insektivorní). Jiné rostliny-vodní bublinatky a aldrovandka- lapají zejména planktonní korýše, ale také rybí plůdek, pulce žáby, myši, červy a prvoky, říká se jim masožravé (karnivorní) rostliny. Tento pojem použil poprvé Diderot v 18. st. Všechny rody masožravých rostlin mají v lapacích a trávicích orgánech enzym proteáza, štěpící bílkoviny. Proto se stal termín masožravé rostliny vyhovující. Půdy a vody, jež jsou jsou domovem těchto rostlin, jsou deficitním prostředím, kde není dostatečné množství biogeních prvků, zvláště dusíku a fosforu. Příkladem takových půd je rašelina, bílý křemenný písek nebo laterity v tropické zóně. Živočišná potrava u těchto rostlin však není nepostradatelná. Všechny přijímají také minerální látky z okolního prostředí a asimilujícího ostatní zelené rostliny. Všeobecně lze říci, že mírné přikrmování masožravých rostlin podporuje jejich růst, kvetení a tvorbu semen. Např. u semenáčků rosnatek lze přikrmováním snížit úmrtnost. Příliš početná, nebo objemná kořist je však škodlivá, neboť ji zachvátí hnilobné procesy a rostliny potom ohrožuje infekce.
Pasti Masožravé rostliny lapají hmyz různými mechanismy. V zásadě můžeme pasti rozdělit do dvou základních skupin. První skupinu tvoří pasti aktivní, to znamená takové, které se aktivně při chytání kořisti pohybují. Pohyb je to v podstatě bleskový (maximálně několikasekundový). Do skupiny aktivních pastí řadíme pasti rodů Aldrovanda, Dionaea a Utricularia (dříve samostatný rod Polypompholyx, který by do této skupiny také patřil, je dnes zahrnován pod rod Utricularia. Druhou skupinu tvoří pasti takzvaně pasivní. Zařadili bychom sem pasti všech ostatních rodů masožravých rostlin, tj. Drosera, Drosophylum, Byblis, Pinguicula, Sarracenia, Nepenthes, Genlisea, Heliamphora, Cephalotus a Darlingtonia. Je třeba však hned připomenout, že některé pasti z této skupiny se rovněž pohybují. Máme na mysli většinu rosnatek (Drosera) a tučnic (Pinguicula).
🤔 Najčastejšie otázky k téme
Kto prvý pozoroval lapanie hmyzu rastlinami?
Prvý pozoroval lapanie hmyzu rastlinami anglický guvernér Arthur Dobbs v roku 1759.
Aké sú hlavné skupiny masožravých rastlín?
Masožravé rastliny sú rozdelené na hmyzožravé (insektivorné) a karnivorné rastliny.
Aké mechanizmy používajú masožravé rastliny na lapanie hmyzu?
Masožravé rastliny používajú aktívne a pasívne mechanizmy na lapanie hmyzu, pričom niektoré rastliny majú aj pohyblivé pasce.