Růžena Svobodová (1868-1920)

/p>

• spisovatelka, autorka lyrických a společenských próz o ženských osudech

Narodila se 10. července 1868 v Mikulovicích u Znojma, v rodině správce klášterního panství, v šesti letech se přestěhovala do Prahy.

Vzdělání, které získala v klášterní škole u Svatého srdce, rozšiřovala intenzivním studiem, zejména světové a české literatury. Po otcově smrti se nějaký čas živila jako společnice a domácí učitelka. Brzy po sňatku se spisovatelem Františkem Xaverem Šaldou (r.1890) začala publikovat první prózy. Na její tvorbu měl značný vliv blízký přítel osobnosti-zivotopisy/frantisek-xaver-salda-zivotopis/" class="wiki-link" title="Viac o: františek xaver šalda">František Xaver Šalda. Do svého literárního salonu soustředila řadu významných osobností, např. H. Kvapilová, B. Benešová, M. Limanová, F. Skácelík).

Náměty nebo motivy pro literární tvorbu čerpala z návštěv cizích zemí (Itálie, Jugoslávie, Francie), stejně tak i z pobytů na moravském venkově (Beskydy). V době 1. světové války se svobodová">R. Svobodová věnovala dobročinné činnosti (České srdce-spolek na podporu hladovějících dětí).

Celý svůj život zasvětila literární tvorbě a to převážně povídkám a románům. Ve svých dílech pronikala hluboko do lidských duší a hlavní její zaujetí patřilo povahám a postavení žen. Její ženy jsou bytosti jemné a citlivé, citově opravdové a toužící i klamané, duševně krásné – a zas naopak energicky přímé v boji za opravdovost životního boje.

Již první práce - např. Ztroskotáno (1896, přepracováno pod titulem Jíva, 1917), Přetížený klas (1896), Zamotaná vlákna (1899, přepracováno s názvem Přítelkyně) – jsou založeny na pečlivém popisu prostředí a impresím zachycením vnitřního světa. V dalších prózách se těžiště přesouvá do ideové koncepce díla, do osudových podobenství, do modelů vztahů člověka a nadosobních hodnot (Milenky, 1902, přepracováno 1914; rozsáhlý nedokončený román Zahrada irémská, 1921). Tendenci k přílišné intelektuální konstruovanosti, příznačná pro tato díla, se vymykají např. baladický román Černí myslivci (1908) a několik knih, v nichž autorka evokuje svět dítěte (nedokončená vzpomínková kniha Ráj, 1920; Hrdinné a bezmocné dětství, 1920).

Založila časopis Zvěstování (1919), pro všechny otázky ženské a humánní. Vedle toho založila časopis Lípa (1918-1919), souběžně se Šaldovým Kmenem, v němž zaujímá stanovisko k uměleckým i všeobecně kulturním snahám a otázkám doby.

DALŠÍ DÍLA:

Na písčité půdě (1895, přepracováno s názvem Písčitá půda, 1917), Pěšinkami srdce (1902), Marné lásky (1096), Posvátné jaro (1912), Po svatební hostině (1916), Jarní záhony (1916), Pokojný dům (1917), Povídky (1896), V odlehlé dědině (1898), V říši tulipánků (1903), Plameny a plaménky (1905), Pokání Blaženčino (1908), Dětská srdce (1913)

Růžena Svobodová zemřela dne 1. ledna 1920 uprostřed činorodé práce.

V roce 1923 její přátelé a obdivovatelé umístili a slavnostně odhalili na jejím rodném domě (čp.144) v Mikulovicích pamětní desku od akademického sochaře prof. Poláka z Hodonína.

Celá desetiletí pracovala R. Svobodová na rozsáhlém šestidílném románě Zahrada iremská. V letech 1898-1899 vyšla v Lumíru část pojatá později do 3. dílu, ale psána bez zřetele k celkové osnově, r. 1907 vydány díly 1., 2. a 4. v Květech, r.1912-1913 díl 5. a 6. v České kultuře. Poté přistoupila k revizi pro sebrané spisy, ale uskutečnila ji pouze v necelém 1. díle. Knižně vyšlo celé dílo posmrtně v úpravě jen náčrtkové roku 1921. Na osudech čtyř urozených sester, Mariany, Agaty, Isidy a Magdaly, se autorka pokusila psychologicky vyložit a srdcem rozsoudit čtverý typ moderní ženy ze zestárlé civilizace, kde stará aristokracie podléhá kletbě kapitálu, a kde ušlechtilé duše hledají východisko z tohoto labyrintu v náboženství, v umění. Celá skladba je prosycena kulturní i mravní touhou, básnířky po zušlechtění a osvobození lidské duše hlavně erotikou a společenským apoštolstvím z okovů smyslnosti, sobectví a utilitarismu.

Řekli o Růženě Svobodové

„Růžena Svobodová jest velikým hledatelem kladů citových a myšlenkových. Všechny strasti a myšlenky, které poselstvím němých pramateří došly do nových srdcí a přetvořily trpné pracovnice či neodpovědné poživačky, trpělivé mučednice lásky či neuvědomělé její ničitelky v tento radostný a radost nesoucí typ nové ženy, jsou uloženy v jejím díle s jedinečnou výrazností.“ (Božena Benešová)

„Dílo Růženy Svobodové opsala již dnes vývojovou dráhu neobyčejnou v české literatuře. Rozvoj její vyšel z naturalismu a dospěl syntézy a stylu, vyšel ze svěží, impresionistické skicy a došel architektonické formy citové, vyšel z nálady a barevné hry životní a dopjal se světa zákonných hodnot uměleckých i duchovních.“ (F. X. Šalda)

„Růžena Svobodová byla lidský zázrak, bytost kolikerá a neopakovatelná, jaké už nepotkáme na této zemi v podobě ani přibližné. Její schopnost poznávat a zmocňovat se nového člověka a nové krajiny, její neotřelá nervnost vnímání, dravá i jemná zároveň, její jemné myšlení a názorné slovo, na místo pojmů myslila v obrazech a obrazy jí vyletovaly za řeči z úst se spontánností, jaké jste u nikoho nepoznali.“ (pujmanová">Marie Pujmanová)

LITERATURA:

• Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha : Libri, 2000. 743 s. ISBN 80-7277-007-1.

• Slovník českých spisovatelů. 1. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1964. 625 s.

• Konečná,Růžena. Vzpomínáme na Růženu Svobodovou a její rodné Mikulovice. Podyjí, 1956. s.30-31. R-206.

• Novák,Jan V.;Novák,Arne. Přehledné dějiny literatury české. 5.vyd. Brno : Atlantis, 1995. 1084 s. ISBN 80-7108-105-1.

🤔 Najčastejšie otázky k téme

Kedy sa narodila Růžena Svobodová?

Růžena Svobodová sa narodila 10. júla 1868.

Aké témy sa nachádzajú v dielach Růženy Svobodovej?

Růžena Svobodová sa vo svojich dielach zameriava predovšetkým na ženské osudy, psychológiu postáv a ich vnútorné boje.

Aké časopisy založila Růžena Svobodová?

Založila časopisy Zvěstování a Lípa, ktoré sa venovali otázkam žien a kultúrnym témam.