Variace pro temnou strunu - Ladislav Fuks

V roce 1963 byla česká literární veřejnost překvapena jednou prvotinou. Jednalo se o román ballek-ladislav-lesni-divadlo/" class="wiki-link" title="Viac o: ladislav">ladislav-fuks/" class="wiki-link" title="Viac o: pan theodor mundstock">Pan Theodor Mundstock od dosud neznámého autora Ladislava Fukse. Nejen kritiky, ale i čtenáře překvapila umělecká vyzrálost této prózy, která v mnohém předznamenala i další autorův vývoj. Ladislav Fuks sám nebyl židovského původu, ale na gymnáziu měl kamarády mezi svými židovskými spolužáky a soucítění s jejich osudem ho později přivedlo k židovské tématice. Román Variace pro temnou strunu je patrně nejosobitější Fuksova kniha, zároveň dílo, ve kterém se nejvíce ukazují autorovy hluboce zakotvené vnitřní zkušenosti. Samotným zárodkem knihy byl první Fuksův literární pokus - když ještě coby student sepisoval v lavicích gymnázia v Truhlářské ulici svůj první román. Motivicky souvisí s Fuksovou beletristickou prvotinou (Mí černovlasí bratři). S touto knihou spojuje román Variace pro temnou strunu především prostředí střední školy, například postavy židovských spolužáků nebo psychopatický zeměpisář. To nejdůležitější ale je, že mají obě knihy společného vypravěče, chlapce Michala. Sledujeme jeho osudy od raných dětských let až do doby, o níž vyprávějí Mí černovlasí bratři. Samotné románové dění je zasazeno do období třicátých let dvacátého století a končí příchodem okupantů. Michal byl od malička výjimečný chlapec. Jeho výjimečnost je dána už jeho rodinným prostředím. Byl to totiž jedináček, syn vysokého policejního komisaře. Otec měl na svého chlapce málo času, ale Michal je vlastně rád, neboť ho setkání s otcem vůbec netěší. Otec totiž i ve styku se synem zůstává ve své masce policejního úředníka. Jeho autoritativní výchova se skládá jen ze zákazů, výslechů, podezírání. Ani matka ovšem nedokáže navázat s dítětem opravdový citový kontakt, takže Michal zůstává odcizený rodičovské lásce. Zároveň je také izolován od kolektivu dětí, neboť až do dvanácti let nechodil do školy a měl své domácí učitele. Proto se veškerá citová aktivita dítěte přesune do jeho vnitřního světa, který je plný podivně fantastických halucinacích a vizích. Malý Michal si povídá s různými věcmi, předměty se stávají jeho partnery pro vzrušené vnitřní monology. Všudypřítomný je hlavně pocit úzkosti, který je ještě dobarven hrůzostrašnými historkami rodinné služky Růženky nebo tajemnou postavou domovníka Hrona, který prý býval kat. Ve dvanácti letech se Michalův život radikálně změní, neboť poprvé nastupuje do školy a do chlapeckého kolektivu. Problematiku školy ale vidí z její groteskní stránky. Překvapivě se mu podaří začlenit se i do chlapecké party, ve které se dokáže i uplatnit. Doma však žije stále ve svém zvláštním vnitřním světě. Součástí tohoto světa se stávají i reálné historické události třicátých let, postupný vznik a rozmáhání se fašismu. Michal nechápe smysl toho, co se kolem něj v politice děje a chystá, ale jeho vzrušené nitro zaznamenává rostoucí obavy a úzkost okolí. Čtenář si uvědomuje, jak blízko měly chlapcovy fantazie k realitě. Variace pro temnou strunu je ve své době zajímavým dílem také proto, že zde naprosto chybí dějovost, vzruch a napětí, jedná se spíše o statický popis chlapcova nitra.