Velká Sfinga v Gíze Velká Sfinga v Gíze je víc než jen symbol Egypta, starého i moderního. Je ztelesnením starobylosti a tajemstvím. Po staletí dráždila predstavivost básníku, vedcu, dobrodruhu a cestovatelu. Navzdory tomu, že byla mnohokrát zmerena, popsána a prozkoumána i pomocí nejmodernejších technických pomucek a že se o ní porádají speciální vedecké konference, základní otázka zustává nezodpovezena: nemužeme jednoznacne ríci, kdo, kdy a proc ji postavil. Velká sfinga (místní lidé ji nazývají Abu el - hol, "Otec desu", "Strašidlo") predstavuje kolosální sochu ležícího lva s hlavou muže, panovníka. Je asi 73,5 m dlouhá, 20 m vysoká a dlouho byla považována za nejvetší sochu na svete. Byla vytesána z výbežku vápencového skalního podloží. Eroze vypreparovala jednotlivé vrstvy sedimentu a vtiskla památce její dnešní podobu. Sfinga, orientovaná pomerne presne ve východo - západním smeru, se dívá k východu. Na hlave má pokrývku nemes a na cele ureus. Na brade byl kdysi dlouhý vous, jehož zlomky objevila Napoleonova expedice, ale po porážce u Abúkíru je musela podle kapitulacních podmínek predat vítezné anglické armáde. Telo Sfingy bylo puvodne omalováno nacervenalou okrovou barvou, zbytky barev jsou patrné i na pokrývce hlavy. Podle nejnovejších výzkumu byla puvodne dokoncena jen prední, z dálky viditelná cást. Na míste, kde stojí, byly lomy, v nichž se težil kámen na stavbu jádra Chufuovy pyramidy. Stavba Sfingy tedy mohla být zahájena v této dobe, ale ne dríve. Stadelmann ji také do doby Chufuovy datuje. V soucasné dobe nekteré americké sdelovací prostredky vedou v ponekud komercním duchu diskusi o stárí Sfingy. Datování do doby 5 - 7 tisíc let pr. Kr., prípadne ješte více, je vytrženo z konkrétních archeologických i obecnejších historických souvislostí a není treba se jím vážneji zabývat. V egyptologii nadále prevládá názor, že Sfinga je dílem Rachefovým a že vznikla teprve pri stavbe jeho pyramidového komplexu. Podobne jako pri datování, ani pri výkladu významu Sfingy nepanuje mezi egyptology shoda. Slovo "sfinga" bývá odvozováno od zkomoleného porecteného puvodne egyptského jména šesepanch, "žijící podoba" (rozumí se panovníka). Proto ji nekterí považují za podobu Rachefovu nebo Chufuovu, jiní v ní vidí mytického strážce královských hrobu v Gíze, další slunecní božstvo. Za to ji od Nové ríše pokládali také sami Egyptané. Již za 18. Dynastie pravdepodobne došlo k její cástecné rekonstrukci a za vlády Thutmose IV. Byly odstraneny písecné náveje a vybudovány ohradní cihlové zdi., které mely dalšímu ukládání písku zabránit. Mezi predními tlapami byla postavena malá svatyne, z níž se do dnešních dnu dochovala stéla z cervené žuly se slavným, casto citovaným nápisem. Vypráví o tom, jak mladý princ, pozdejší faraón Thutmose IV., znaven lovem v okolí pyramid, u Sfingy usnul. Zdálo se mu, že k nemu Sfinga promluvila a stežovala si na bríme písku, které ji tíží. Když ho odstraní, slíbila mu královský trun. Princ prání splnil a stal se Pánem Obou zemí, krále Horního a Dolního Egypta. Kult Sfingy, nazývané Harmachet, "Hor na obzoru" (rec. Harmachis), rychle získal na duležitosti. V okolí vzniklo nekolik významných staveb, napr. chrám Amenhotepa II. A Sethiho I., kaple Thutmose I. Aj. Zájem neodpadal ani pozdeji, jak ukazuje napr. písemný doklad o dodávce kamene na rekonstrukci Sfingy pocházející z doby Ramesse II. K dalšímu cištení došlo v Rímské dobe, za marka Aurelia a Septima Severa. Pred stélou bylo mezi predními tlapami postaveno schodište, opravena dlažba a kolem Sfingy postaveny další ochranné zdi. Pak následovala dlouhá prestávka. K poslednímu velkému cištení okolního prostoru došlo až ve 20. Letech našeho století pod vedením francouzského archeologa Émila Baraize. Pred ním venoval Sfinze pozornost zejména Caviglia v r. 1817, který mimo jiné objevil rovnež zlomky vousu. Po nem následoval Perring. Pri hledání tajných komor navrtal v okolí Sfingy otvory, kterými nyní do podloží vnikají škodliviny a památku poškozují. Sfingu zkoumali i Mariette, Maspero a další. Výsledky svých rozsáhlých archeologických výzkumu ze 30. Let shrnul Hasan v jednom ze základních del o této památce, The Great Sphinxand its Secrets. Na základe nekterých starších nálezu Cavigliových, Baraziových aj. pripravil nedávno Lehner pocítacovou stereorekonstrukci Sfingy. Pred její hrudí stojí pod vousem vykrocená postava panovníka. Zbytku sochy si všimli již dríve nekterí badatelé, napr. Holscher, považovali ji však za pozdejší dodatek z Nové ríše. Lehner se domnívá, že šlo o Rachefa, a jeho další stojící sochy s dvojitou korunou zarazuje v rekonstrukci k severní a jižní strane Sfingy. Chrám rozkládající se pred jejími predními tlapami byl objeven Baraizem v r. 1925 -
- 26. Na základe archeologických a stavebních okolností se predpokládá, že chrám Sfingy