pôda

Funkce půdy

• 1. přírodní – životní prostor a zdroj živin pro rostliny, zvířata, člověka

Je součástí koloběhu živin a vody v přírodě Je jímacím a retenčním ochranným prostorem pro vodu

• 2. užitková (z pohledu člověka) – stanoviště zemědělských a lesnických plodin, prostor pro hospodářské využití, prostor pro bydlení a rekreaci, zdroj surovin

Obecná charakteristika Půda = útvar, který se vyvinul z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků. Její složení a uspořádání je výsledkem působení půdotvorných činitelů.

Základní půdotvorní činitelé:

Matečná hornina – celistvá hornina nebo sypké sedimenty (např. říční nebo - mořské písky).Pasivní půdotvorný faktor - bez působení ostatních (aktivních) faktorů se z ní nemůže vyvinout půda

Svým složením podstatně ovlivňuje chemismus půd a zrnitostní složení. Zrnitostním složením Je dále ovlivňována propustnost půdy pro vodu a vzduch a nepřímo i rychlost půdotvorných procesů. Chemismus hornin podmiňuje primárně chemické složení půd a jejich celkovou minerální sílu (živný režim a půdní reakci). Podle obsahu prvků, které jsou nejdůležitější pro výživu rostlin, se rozlišují horniny a zeminy různé minerální síly, které vytvářejí předpoklad úrodnosti půd

• určuje i další důležité vlastnosti půdy - hloubka půdy, skeletovitost, technologické i fyzikální vlastnosti a její zpracovatelnost.

Reliéf (tvar) terénu Se prosazuje sklonem a tvarem svahů - ovlivňuje ukládání horninových zvětralin, expozicí, nadmořskou výškou – má vliv na vlhkost a teplotu  hloubkou hladiny podzemní vody a její dynamikou - projevuje se zejména v údolních polohách podél vodních toků, v terénních prohlubních Klimatické podmínky - přímé působení - srážky/výpar a teplo - ovlivňují intenzitu biologických a chemických procesů, srážky a vítr ovlivňují také erozní procesy Nepřímé ovlivnění – prostřednictvím vegetačního krytu (les, poušť, savana) Půdní organismy Bez jejich činnosti by nemohly vzniknout půdy a povrch země by pokrývaly pouze mrtvé zvětraliny Půdní mikroorganismy - účastní se procesu rozkladu a syntézy organických i minerálních látek.Rostliny - napomáhají zvětrávání mateční horniny, ovlivňují fyzikální vlastnosti půd, jsou zdrojem organické hmoty, účastní se koloběhu jednotlivých prvků v půdách.Živočichové - jsou zdrojem organické hmoty, podílejí se na jejim rozkladu, koloběhu prvků v půdách, provzdušňování půdy apod. Doba (čas) působení půdotvorných činitelů Vznik půdy Dlouhodobě probíhající proces Přirozenou cestou řádově stovky let (100-400),v současnosti se půdotvorný proces urychluje vlivem lidského faktoru – desítky let (10 – 40) Složení půdy- 3 fáze – pevná (půdní částice),kapalná (půdní vodní roztoky, spodní voda, srážková voda), plynná (půdní vzduch – málo O2, hodně CO2, sirouhlíku, metanu,..)pevná fáze: a) minerální podíl půdy- 93 %+org.podiel 7% Vznik minerálního podílu zvětráváním V počátečních stadiích vývoje převažuje- fyzikální (mechanické) – rozpad horniny na různě velké úlomky, přemísťování částic, působení změn teploty, ledu, vodní a větrné eroze, kořenů rostlin- chemické - změny fyzikálních i chemických vlastností hornin, dochází až k rozkladu původních minerálů a tvorbě minerálů nových, rozpouštění, hydrolýza, oxidace a redukce... Výsledným produktem chemického zvětrávání v našich oblastech je jíl -biologické – organizmy působí mechanicky i chemicky, jejich činností vzniká a hromadí se humus Výsledkem zvětrávacích pochodů je anorganický (minerální) podíl pevné fáze půdy, sestávající z částic a zrn různé velikosti Zrnitostní složení půdy Částice větší než 2 mm = skelet Hrubý písek 2 - 4 mm, štěrk 4 - 30 mm, kámen nad 30 mm

Částice menší než 2 mm tvoří jemnozem Jílnaté částice - jíl - 0,001 mm, jemný a střední prach - 0,001 - 0,01 mm,prachové částice - hrubý prach - 0,01 - 0,05 mm, práškový písek - jemný písek - 0,05 - 0,25 mm, písek - písek - 0,25 - 2,00 mm Podle zrnitostního složení Procentického zastoupení jemnozemě - se půdy třídí na půdní druhy (k vlastní klasifikaci se užívá stupnice Kopeckého, Novákova, nebo klasifikačních diagramů - Spirhanzlův grafikon, trojúhelníkový diagram) Podle Novákovy stupnice, která je u nás v praxi vžitá, se na základě obsahu jílnatých částic (pod 0,01 mm) vymezují tyto půdní druhy:

Lehké půdy: půda písčitá - pod 10 % jílnatých částic,půda hlinitopísčitá - 10 - 20 % Středně těžké: půda písčitohlinitá - 20 - 30 % ,půda hlinitá - 30 - 45 % Těžké půdy: půda jílovitohlinitá - 45 - 60 % ,půda jílovitá - 60 - 75 % ,jíl - nad 75% Při posuzování půdního druhu se přihlíží také k obsahu skeletu (přes 75 % skeletuštěrkovitá nebo kamenitá půda) Zrnitost výrazně ovlivňuje fyzikální vlastnosti půdy (strukturu, pórovitost) a tím vodněvzdušné poměry půdy (lehké – snadno vysychají, těžké – nadbytek vody); její záhřevnost (lehké – teplé, těžké - studené), chemický a biologický režim (lehké – silně biologicky aktivní, těžké – málo biologicky aktivní), zpracovatelnost zastoupení půdních druhů v ČR (% ZPF),písčité až hlinitopísčité (půdy lehké) 19 % písčitohlinité až hlinité (půdy středně těžké) 59 %,jílovitohlinité až jíly (půdy těžké) 17 %,silně štěrkovité až kamenité 5 % b) organický podíl půdy 7%,(humus - 85%, kořeny rostlin - 10%,edafon – 5%) Půdní organizmy (edafon) K edafonu se řadí organizmy trvale nebo dočasně žijící v půdě Význam: - zúčastňují se přeměny látek (rozkladné i syntetické procesy), podílejí se na tvorbě struktury půd, podílejí se na udržení půdní úrodnosti, představují významné indikátory půdního prostředí (půdy úrodnější jsou bohatší na početní i druhové zastoupení půdních organizmů) Rozdělení edafonu Podle příslušnosti k rostlinné nebo živočišné říši rozlišujeme: Fytoedafon (aktinomycety, houby, řasy) Zooedafon (půdní živočichové – prvoci, roztoči, hmyz, žížaly, obratlovci…)

Podle velikosti:

Mikroedafon – bakterie, aktinomycety, plísně, řasy, prvoci Mezoedafon – živočichové kromě obratlovců Makroedafon - obratlovci (může být i rozdělení na 4 kategorie, navíc je megaedafon – žížaly a obratlovci, makroedafon pak je větší hmyz a měkkýši a mezoedafon – chvostoskoci, roztoči, menší hmyz) Mikroedafon Převládá co do množství hmotnosti i významu Bakterie – 106 – 109/g půdy Nejrozšířenější typ půd. MO, žijí trvale přisedlé na půdních částicích. Poutány silami, aby nedošlo k vymývání srážkovou vodou. Vykonávají pasivní pohyb. V půdě nežijí samostatně, ale vytvářejí kolonie (shlukují se). To významně urychluje biochemické rozkladné pochody. Některé bakterie mají schopnost přežívat nepříznivé podmínky v latentním (klidovém) stadiu = spory, i několik desítek let Význam Rozklad organické hmoty (lehce rozložitelná org. hmota =cukry, bílkoviny, celulózu)

• účastní se koloběhu prvků (dusík, síra) v půdním prostředí

Koloběh dusíku: 4 skupiny - podle toho, jak utilizují N:

1)saprofytické bakterie nejpočetnější skupina, vyživují se z odumřelých organismů (rostl. pletiva, živočišné tkáně) uvolňují do půdy NH3 a amonné soli

2)nitrifikační bakterie (např.: Nitrobacter) využívají uvolněný NH3 pro vlastní výživu, uvolňují do půdy dusičnany dusičnany = zdroj dusíkaté výživy pro rostliny

3)denitrifikační bakterie (nežádoucí, např.: Pseudomonas) negativní působení = rozklad dusičnanů až na molekulární N ochuzují půd. prostředí o zdroj N pro rostliny

4)hlízkové bakterie, azotobacter dokáží využít molekulární N pro svou výživu a pro stavbu svých těl jejich odumřelá těla jsou zdrojem výživy pro saprofytické bakt. rozdíl: azotobacter - žijí samostatně hlízkové b. - žijí v symbióze s rostlinami (nádorky na kořenovém systému - hl. u jetelovin a luskovin) = vzájemně prospěšný vztah

Mikroedafon: - aktinomycety – 4 x 105/g půdy,přechodná skupina mezi bakteriemi a mikroskop. houbami jednobuněčné, ale buňky se větví, takže připomínají mycelia hub.vytvářejí kolonie (viditelné - makroskopické útvary v půdě), pigmentované – zeleně, žlutě, hnědě,citlivé k půdnímu prostředí - provzdušněné půdy bohatě zásobené organickou hmotou.Velmi citlivé na půdní reakci (nevyskytují se při pH <

5)Význam: rozkládají v půdě těžko rozložitelnou organ. hmotu (lignin, chitin) Produkují látky typu antibiotik a aromatické látky, které půdě dávají typickou vůni Některé jsou patogeny vyšších rostlin zástupci.: Streptomyces, Actinomyces, Nocardia -plísně (mikromycety) = mikroskopické houby, 4 x 105/g půdy aerobní, proto jsou jen ve svrchních vrstvách půdy ,nejsou náročné na půdní prostředí, velmi tolerantní k půdní reakci, tolerují půdy s pH od 2 do 9. Význam V silně kyselých půdách jsou jako jediní zástupci mikroedafonu, kyselé půdy - nedostat. rozlož. organ. hmota, nekvalitní humus. Podílejí se na rozkladu organ. hmoty - prorostou ji svými vlákny, rozklad lehce rozložitelných látek (cukry, bílkoviny) i obtížněji rozložitelných (lignin) produkují látky typu antibiotik Některé jsou patogeny vyšších rostlin zástupci: Mucor, Penicillium, Aspergillus Řasy a sinice 105/g půdy Význam První organismy, které dokážou osídlit i minerální podklad půdy (mrtvé skály), mají aktivní podíl na zvětrávání Odumřelá těla tvoří první organickou hmotu (-rozvoj dalších MO), produkce slizových látek - stmelují půdní částice a tím vylepšují půdní strukturu,provzdušňují půdy, prvoci (Protozoa) 104-106/g půdy žijí hlavně v povrchových (aerobní) vlhčích vrstvách půdy živí se mikroflórou, při přemnožení mohou redukovat počty bakterií Význam Jejich odumřelá těla jsou zdrojem organické hmoty Další funkce nejsou objasněny -zástupci: bičíkovci, kořenonožci, nálevníci 2.Humus je organická hmota vzniklá ze zbytků rostlinných a živočišných organizmů Vznik

• 1. Humusotvorný materiál - odumřelé zbytky rostlin, živočichů a mikroorganismů včetně produktů jejich metabolizmu nepodléhající dosud transformačním pochodům ,hlavní zdroj – zbytky rostlin
• 2. Meziprodukty rozkladu a syntézy - mezistupně přeměn humusotvorného materiálu