Problémy dôchodkového poistenia v CR

Problémy dôchodkového poistenia v CR Vyspelé zeme se v soucasné dobe potýkají s demografickými problémy, které odrážejí narustající nepomer mezi populací v produktivním a poproduktivním veku. Výdaje na duchodové systémy a na celou sféru sociálního zabezpecení se zvyšují takovým tempem, že vetšinu vyspelých státu nutí revidovat duchodovou politiku. Tento vývoj se nevyhýbá ani Ceské republice. V odborné verejnosti probíhá rozsáhlá diskuse o transformaci systému duchodového zabezpecení v CR. Krome príspevku publikovaných v odborné literature, jako je napr. monotematické císlo casopisu Finance a úver 1/98, lze v této souvislosti pripomenout generacní stretnutí dvou základních prístupu k reforme duchodového systému, ke kterému došlo v prubehu III. rocníku mezinárodní odborné konference na téma „Teoretické a praktické aspekty verejných financí v CR“ porádané Katedrou verejných financí VŠE v Praze v breznu 1997. K této diskusi pripojujeme nekolik našich poznatku. Duchodové pojištení je nedílnou soucástí sociálního a ekonomického systému. Jeho reforma musí tudíž respektovat radu faktoru, predevším tradice a historický vývoj, stupen ekonomického rozvoje a mezinárodní souvislosti. Duchodové pojištení se urcitým zpusobem dotýká každého obcana. Duchodové pojištení v CR je povinné pro všechny ekonomicky aktivní osoby, je založeno na základním principu mezigeneracní solidarity a jeho stežejní pilír je charakterizován prubežným financováním duchodových dávek z vybraného pojistného od ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dalšími hlavními rysy stávajícího dávkove definovaného duchodového systému v CR je dvousložková konstrukce výpoctu duchodových dávek a garance jejich výplat ze strany státu. Dávky duchodového pojištení v soucasné dobe pobírá zhruba 2,5 mil. obcanu, což je více než polovina populace v aktivním veku. Placením príspevku na duchodové pojištení jsou zatíženi všichni ekonomicky aktivní obcané i zamestnavatelé, což se projevuje v nákladech na pracovní sílu. Výdaje na duchodové pojištení predstavují asi 9 % HDP (Klimentová, 1998). Prubeh reformy duchodového systému v CR Systém duchodového zabezpecení v predlistopadovém Ceskoslovensku se vyznacoval zejména urcitou velkorysostí, co se týce podmínek nároku na dávky, soucasne však diskriminací nekterých skupin obyvatelstva, jako napr. osob samostatne výdelecne cinných (OSVC). Celý systém byl financován ze státního rozpoctu, príspevky byly nedefinovanou soucástí daní. Kritické zhodnocení tehdejší právní úpravy pri prechodu k tržnímu hospodárství ukázalo nedostatky duchodového systému, který nebyl schopen reagovat na ocekávaný demografický ani ekonomický vývoj. Se zretelem na definované problémy byla soubežne s ekonomickou reformou od pocátku 90. let zahájena i zásadní reforma duchodového systému. Jedním z jejích hlavních cílu bylo omezení nadmerné závislosti obcana na státu. Úvod reformy duchodového zabezpecení probíhal v návaznosti na reformu celého sociálního systému a spocíval v odstranení preferencí ve výši pobíraných duchodu a diskriminace osob samostatne výdelecne cinných. Pojistné bylo oddeleno od danového systému a s tím souvisela reorganizace sociálního zabezpecení. Príjmy z pojistného však zustaly nadále príjmem státního rozpoctu, rovnež tak výdaje na dávky byly i nadále hrazeny ze státního rozpoctu. Mohlo proto docházet k opakovanému používání prostredku z vybraného pojistného na další potreby státního rozpoctu, jako napr. sanace krachujících bankovních ústavu atp. Prognózy záporného salda vybraného pojistného jsou v posledních letech jedním z významných stimulu pro hledání nových metod financování celého systému duchodového zabezpecení a motivem pro kladení vetšího durazu na individuální financování budoucích potreb jednotlivce. K odstranení rozdílu mezi velikostí duchodu priznaných v ruzných obdobích prispela opakovaná valorizace, jejímž cílem bylo ztlumení dopadu inflacních dusledku transformace ekonomiky na vyplácené dávky. Nový zákon c. 155/1995 Sb., o duchodovém pojištení, s platností od 1. 1. 1996 upravil okruh pojištených osob, podmínky úcasti na pojištení, podmínky nároku na dávky a výpocet dávek. Zároven s tímto zákonem byl zaveden zvláštní úcet duchodového pojištení jako soucást státních financních aktiv, který zúctovává prostredky vzniklé jako rozdíl mezi príjmy z pojistného na duchodové pojištení a výdaji na dávky duchodového pojištení a jeho správu. Zustatek tohoto úctu muže být použit pouze na zvýšení dávek nebo na úhradu záporného salda bilance príjmu a výdaju minulého období. Zavedení zvláštního úctu duchodového pojištení se ovšem opozdilo približne o 3 roky za oddelením pojistného mimo danový systém a tím vznikl casový prostor pro odcerpání významné cásti vybraného pojistného na jiné úcely pro potreby státu. Vývoj penzijního pripojištení Duležitou soucástí reformy duchodového zabezpecení bylo založení dobrovolného systému penzijního pripojištení na základe zákona c. 42/1994 Sb., o penzijním pripojištení se státním príspevkem. Tímto zákonem byl završen transformacní proces a duchodový systém byl pretvoren do systému založeného na dvou pilírích - na základním povinném systému duchodového pojištení s pretrvávající mezigeneracní solidaritou a prubežným financováním, a na dobrovolném penzijním pripojištení se státním príspevkem ve forme individuálního sporení financovaném kapitálove. Predkladatelem zákona c. 42/1994 Sb., který byl ve stávající právní úprave zmenen a doplnen zákonem c. 61/1996 Sb., o nekterých opatreních proti legalizaci výnosu z trestné cinnosti a doplnení souvisejících zákonu, bylo Ministerstvo práce a sociálních vecí v soucinnosti s Ministerstvem financí. Zákon se stal základnou pro budování systému penzijního pripojištení a pro zakládání penzijních fondu jako financních institucí nového typu na ceských financních trzích. Výkonem státního dozoru nad penzijními fondy bylo ze zákona povereno Ministerstvo financí a tím prevzalo funkci garanta rozvoje celého systému. V soucasné dobe existuje 39 penzijních fondu. Penzijního pripojištení se nyní úcastní více než 1,6 mil. obcanu, pricemž 61 % z celkového poctu úcastníku je soustredeno do 4 nejvetších fondu. Behem nekolika budoucích let bude proto nutné podporit koncentraci úcastníku do menšího poctu silnejších fondu. Obdobný stabilizacní vývoj probíhal u nás v souvislosti se zdravotními pojištovnami. Celkový majetek penzijních fondu obnáší zhruba 13 mld Kc, tedy necelé 1 % GDP. Od zárí 1994, kdy vznikly první penzijní fondy, do nich úcastníci vložili formou príspevku cca 8,6 mld Kc a stát formou státního príspevku cástku ve výši cca 3 mld Kc. Prumerný mesícní príspevek úcastníka penzijního pripojištení je približne 310,- Kc a prumerný mesícní státní príspevek na jednoho úcastníka ciní 105,- Kc. Relace prumerného príspevku úcastníka k prumerné mzde postupne klesá v závislosti na rustu mezd - podle Klimentové (1998) ze 4,4 % v roce 1994 na 2,7 % v roce 1997. Tím zaostává i úroven státního príspevku. Dosavadní vývoj systému penzijního pripojištení se státním príspevkem se uskutecnil ve trech základních etapách. Od ríjna 1994 do konce roku 1995 probehla etapa rychlého rozvoje, pri níž pocet úcastníku vzrostl na 1,3 mil osob. Po ní následovalo období stagnace v prubehu roku 1996, kdy se pocet úcastníku zvýšil jen slabe na 1,6 mil osob. S ohledem na výsledky roku 1997 se predpokládá pokles významu tohoto systému predevším v dusledku snižující se duvery obcanu ve dlouhodobé sporení. Oblast penzijního pripojištení souvisí z legislativního hlediska s radou zákonu (mj. zákonem c. 248/1992 Sb., o investicních spolecnostech a investicních fondech, ve znení pozdejších predpisu), s Obcanským zákoníkem a Obchodním zákoníkem. Penzijní fondy jsou založeny jako akciové spolecnosti na základe povolení udeleného Ministerstvem financí po dohode s Ministerstvem práce a sociálních vecí. Krome výkonu státního dozoru existuje i prubežná kontrola cinnosti penzijního fondu, pokud jde o nakládání se sverenými prostredky, kterou zabezpecuje banka plnící úlohu depozitáre. V rámci vyhotovování výrocních zpráv je cinnost penzijních fondu hodnocena auditory. Z dlouhodobého hlediska je zrejmé, že v souvislosti s cíli penzijního pripojištení je jedním z nejduležitejších úkolu státního dozoru sledovat schopnost penzijních fondu splnit v plné míre závazky vuci úcastníkum penzijního pripojištení. Prioritou je bezpecnost portfolia fondu. Soucástí vecného zámeru novely zákona o penzijním pripojištení se státním príspevkem je proto požadavek striktnejšího vymezení investicních aktivit penzijních fondu. Pro lepší kontrolu splnitelnosti závazku penzijních fondu by bylo vhodné, aby Ministerstvo financí jako dozorcí orgán požadovalo vykazování solventnosti penzijních fondu, jako je tomu napr. u komercních pojištoven. V Ceské republice pojištovny do 31.3. následujícího roku vykazují solventnost svému dozorcímu orgánu, kterým je rovnež Ministerstvo financí. Porovnání minimální a skutecné míry solventnosti je vykazováno na základe direktiv Evropské unie zvlášt pro životní a zvlášt pro neživotní pojištení. Test solventnosti je postaven na obdobném principu jako zjištování míry zadluženosti, skladby kapitálu, u ostatních podnikatelských subjektu. Demografické problémy soucasnosti Stávající trend stárnutí populace na naší zemekouli vyvolává stále vetší pozornost ekonomu. Na rychlých zmenách vekové struktury obyvatelstva se podílí zejména snižování poctu narozených detí (viz graf c.1), což se odráží na zvyšování prumerného veku žijící populace. Prudce klesající pocet narozených detí v CR charakterizuje predevším nízká úroven fertility, která nás radí na jedno z posledních míst v Evrope a podle odhadu bude její úroven i v budoucnosti nadále klesat. Jak je videt z tabulky c. 1, v letech 1986 - 1995 docházelo i k poklesu procenta zemrelých na celkovém poctu obyvatel CR. tabulka c.1: Procento narozených a zemrelých obcanu CR v letech 1986 - 1995 rok narození zemrelí pocet obyvatel narození na pocet zemrelí na pocet obyvatel v % obyvatel v % 1986 133 356 132 585 10 340 737 1,29 1,28 1987 130 921 127 244 10 348 834 1,27 1,23 1988 132 667 125 694 10 356 359 1,28 1,21 1989 128 356 127 747 10 362 257 1,24 1,23 1990 130 564 129 166 10 362 740 1,26 1,25 1991 129 354 124 290 10 308 682 1,25 1,21 1992 121 705 120 337 10 317 807 1,18 1,17 1993 121 025 118 185 10 330 607 1,17 1,14 1994 106 579 117 373 10 336 162 1,03 1,14 1995 96 097 117 913 10 330 759 0,93 1,14 graf c.1: Porovnání poctu narozených a zemrelých v CR od roku 1986 do roku 1995 Vedle negativních dopadu demografického vývoje na makroekonomický vývoj spolecnosti je patrný predevším dopad stárnutí obyvatelstva na oblast financování duchodu. Z hlediska vyplácení duchodu státem je zajímavý predevším vývoj pomeru populace starší šedesáti let k celkové populaci obyvatelstva na urcitém územním celku. Podle údaju Svetové banky by mel dosahovat pocet lidí starších šedesáti let v roce 2030 na celém svete okolo 1,5 miliardy, což by bylo v procentickém vyjádrení asi 16 % z predpokládané svetové populace v tomto roce. V zemích OECD je již nyní 17 % populace starší šedesáti let a v roce 2030 by se mel tento podíl zvýšit o 15 procentních bodu na 32 %. V CR by se mela situace vyvíjet podobným zpusobem. Již dnes tvorí podíl duchodcu na celkovém poctu pracujících 36 %. Díky posunutí hranic odchodu do duchodu vyplývajícího ze schválené novely zákona c. 155/1995 Sb., by se mel podle Schneidera (1998) tento podíl docasne snížit na 32 % v roce 2000 a potom vzrustat až na 48% v roce 2020. Možnosti dalšího vývoje duchodového systému v CR Výše uvedené skutecnosti vývoje vekové struktury obyvatelstva poukazují jednoznacne na budoucí nedostatecnost príjmu duchodového systému pri zachování stávajících platných zákonných norem, upravujících duchodový systém v CR. Pocet osob s nárokem na pobírání duchodu bude podle predpovedí CSÚ i dalších kompetentních institucí stále stoupat, podle nekterých odhadu až do roku 2070, oproti tomu pocet pracujících v produktivním veku bude klesat. Základní pomer mezi duchodci a pracujícími lidmi produktivního veku v CR tedy v nekolika príštích desetiletích rapidne poroste. Vzhledem k historickému vývoji lze predpokládat nejvyšší nárust pomeru duchodcu k lidem v produktivním veku u nás mezi roky 2005-2010, kdy bude odcházet do duchodu poválecná generace a v období mezi lety 2030-2040 pri priznávání starobních duchodu velmi pocetným rocníkum let sedmdesátých. Pokud by mela být udržena úroven celkových prumerných duchodu na nyní aktuálních 44 % prumerné hrubé mzdy v CR, musí v nejbližší budoucnosti bud dojít k radikálním zmenám ve stávajícím prubežném duchodovém systému, tak aby duchodový systém nemusel být dotován z jiných cástí státního rozpoctu, nebo musí být zaveden jiný zpusob celého duchodového systému, který by více odolával demografickým zmenám složení obyvatelstva. V úvahu prichází zejména tzv. trípilírový systém, který svým prvním pilírem navazuje na prubežný duchodový systém, pricemž jeho druhý pilír je tvoren povinným kapitálovým sporením a posledním pilírem tohoto navrhovaného duchodového systému je dobrovolné penzijní pripojištení. Zatímco systém prubežného financování je velmi citlivý na demografický vývoj spolecnosti, kapitálove financované systémy jsou ovlivnovány zejména ekonomickým vývojem. Kombinace výše zmínených duchodových systému je vlastne kompromisem mezi jistotou vyplácených duchodu z prubežného systému, nezávislého na ekonomickém vývoji v CR, a možností povinné akumulace financních prostredku na osobních úctech pracujících obyvatel. Reforma stávajícího prubežného duchodového systému (PAYG) Jedním ze dvou možných rešení nepríznive se vyvíjející situace financování duchodu v CR je podle našeho mínení reforma stávajícího prubežne financovaného duchodového systému v kombinaci s dobrovolným penzijním pripojištením. Pro každý ideálne fungující prubežný duchodový systém by mela platit rovnost (z dlouhodobého hlediska) mezi príjmy a výdaji tohoto systému, tak aby potrebné prostredky pro výplatu duchodu byly plne získávány z príspevku na sociální pojištení a nikoliv dotovány státním rozpoctem. výdaje = príjmy vyplacené duchody = prijaté pojistné prijaté pojistné = pojistné/prumerný výdelek x prumerný výdelek x pocet pracujících Vzhledem ke skutecnosti, že výdaje systému ve srovnatelných cenách (pomíjíme pri této úvaze vliv inflace) fungujícího podle stávajících právních norem budou narustat díky zvýšenému pomeru duchodcu k lidem v produktivním veku, je nutné tento nárust kompenzovat tak, aby z dlouhodobého hlediska byl celý systém prubežného financování duchodu vyrovnaný a nemusel tak být dotován z jiných, vnejších zdroju. Zajištení vyrovnanosti celého duchodového systému muže být zabezpeceno pouze zajištením dalších financních zdroju uvnitr systému, tedy bud pomocí zvýšených príjmu, nebo prípadne omezených výdaju duchodového systému. Možnosti zajištení financních zdroju uvnitr prubežne financovaného duchodového

systému:

a) Redukce výdaju systému Výdaje duchodového systému byly za rok 1997 ve výši približne 150 mld. Kc. Na techto výdajích se podílely starobní duchody asi 69 %, invalidní duchody 18 % a pozustalostní duchody 10 %. Zbytek, tedy približne 2 % výdaju, spadá na vrub provozních nákladu celého systému. Výdaje systému lze redukovat napríklad pomocí následujících kroku:

• 1. Snížením poctu vyplácených duchodu, jako dusledku zprísnení podmínek pro nárok

na priznání duchodu. U starobních duchodu by se jednalo zejména o posouvání hranice pro odchod do duchodu i po roku 2007 (až na 65 let pro obe pohlaví), zvýšení redukce duchodu za predcasný odchod do duchodu a prodloužení požadované doby pojištení pro nárok na priznání starobního duchodu. Dále by bylo nutné presne definovat podmínky pro priznání invalidních, vdoveckých a vdovských duchodu.

• 2. Snížením úrovne dávek pomocí omezení valorizace vyplácených duchodu a vyšší

omezení zápoctu náhradních dob pojištení pro výši duchodu, prípadne omezením celkové výše jednotlivých vyplácených duchodu.

• 3. Zprísnením podmínek pro výplatu duchodu, zejména omezením soubehu duchodu a

príjmu z pracovní cinnosti a soubehu pozustalostního duchodu se starobním.

• 4. Hledáním snížení administrativních nákladu napríklad pomocí zavedení osobních

kont pro výplaty duchodu. Nejvyšších úspor v rámci prubežne financovaného duchodového systému by bylo možné v budoucnosti dosáhnout zvyšováním vekové hranice pro odchod do duchodu na 65 let pro muže i ženy, címž bychom se vyrovnali nejvyspelejším zemím. Pokud by pokracovalo stále stejným tempem zvyšování vekové hranice pro odchod do duchodu i po roce 2007, v roce 2020 (veková hranice mužu pro odchod do duchodu bude 64 let a 2 mesíce a u žen 63 let a 3 mesíce) by pri zachování základního pomeru vyplácených duchodu k hrubé mzde (44 %) mohla být snížena príspevková sazba z 36,2 % na 30,6 % (viz tabulka c.2). Snížení úrovne vyplácených duchodových dávek i zprísnení podmínek pro jejich výplatu jsou velmi nepopulární zpusoby snižování výdaju duchodového systému, proto i velmi težko prosaditelné politicky. b) Zvýšení príjmu prubežne financovaného systému Príjmy duchodového systému za rok 1997 byly tvoreny odvody pojistného ve výši 26 % z hrubých mezd zamestnancu, pricemž zamestnavatelé byli nuceni odvádet 19,5 % z objemu hrubých mezd svých zamestnancu a samotní zamestnanci 6,5 % z téhož vymerovacího základu. OSVC odvádely rovnež 26 % ze svých vymerovacích základu, které cinily 35 % príjmu po odpoctu výdaju nutných pro zajištení techto príjmu. Celkem OSVC hradí pouze 5 % príjmu duchodového systému. Veškeré príjmy duchodového systému lze redukovat napríklad pomocí následujících

kroku:

• 1. Zvýšením príspevkové sazby pro odvod pojistného. Zvlášte u OSVC za existující

právní úpravy duchodového systému existuje prostoor pro zvýšení minimální sazby pojistného. 2. Stanovením tzv. udržitelné sazby, pomocí níž by mohli být akumulovány financní prostredky v nejbližších letech do fondu, z nehož by byl v pozdejším období, za stále se zhoršující demografické situace v CR, hrazen deficit duchodového systému.

• 3. Eliminací tzv. „šedé ekonomiky“ a „cerných pasažéru“ duchodového systému,

pomocí zdokonalování platných zákonných norem. Odhad prubehu zvyšování príspevkových sazeb pojistného pri zachování soucasné relace duchodu k hrubé mzde na 44 % a za predpokladu, že se nebude významne menit právní úprava zákona c. 155/1995 Sb., o duchodovém pojištení, je uveden v následující tabulce c. 2. tabulka c. 2: Vývoj príspevkových sazeb pro odvod pojistného v CR podle studie MPSV rok 2000 2007 2010 2020 príspevková sazba 11 v % 25,3 26,8 29,3 36,2 príspevková sazba 22 v % 25,3 26,8 27,9 30,6 Pozn. 1 : príspevková sazba 1 je stanovena za predpokladu zvyšování vekové hranice pro odchod do duchodu podle stávající právní úpravy duchodového zákona c. 155/1995 Sb. 2 : príspevková sazba 1 je stanovena za predpokladu zvyšování vekové hranice i po roku 2007 stejným tempem, jako je tomu do tohoto roku. Z tabulky c.2 je zretelne videt prudký nárust príspevkových sazeb pro odvod pojistného v prubehu 20 let. Príspevkové sazby v tabulce jsou konstruovány takovým zpusobem, aby všechny príjmy prubežne financovaného duchodového systému byly rovny všem jeho výdajum. Podle Kreidla (1998) by stacilo v roce 1998 stanovit udržitelnou sazbu pro odvod pojistného v CR na 32,2 %, aby v roce 2050 byla aktiva duchodového systému rovna nule. Pomocí zdokonalování právních norem a tím i eliminováním šedé ekonomiky v CR by se nejen zvýšily príjmy státního rozpoctu díky vyššímu množství vybraných daní (predevším daní z príjmu), ale i príjmy duchodového systému. Hlavní klady a zápory dvoupilírového duchodového systému Na dvou pilírích jsou založeny duchodové systémy vetšiny zemí v Evrope, ale i napríklad v Kanade a USA. Vetšina zmen v oblasti príjmu a výdaju prubežne financovaného duchodového systému jsou zmenami nesystémovými, pouze reagujícími na zmeny v demografickém vývoji spolecnosti zmenami základních parametru systému, jako je napr. minimální veková hranice pro odchod do duchodu, príspevková sazba, relace duchodu k prumerné hrubé mzde atd. Velká citlivost prubežne financovaných duchodových systému na demografický vývoj patrí k jeho nejvetším slabinám. K dalším duležitým skutecnostem, které jsou razeny k záporum systému jsou jeho lehká ovlivnitelnost na základe politického rozhodnutí, neprimerená solidarita mezi bohatými a chudými cleny spolecnosti a mezigeneracní solidarita, v jejímž dusledku je pri nepríznivém demografickém vývoji spolecnosti nucen stále menší pocet obyvatel v produktivním veku hradit stále vetšímu poctu obyvatel v poproduktivním veku jejich dávky, na které získali nárok. K nesporným kladum popisovaného systému patrí zejména vysoké garance príjmu duchodcu, které tento systém poskytuje a tímto jim zabezpecuje urcitou životní úroven. Jeho dalším kladem jsou i pomerne nízké výdaje na administrativu. Trípilírový duchodový systém Druhou možností, pomocí níž lze vyrešit stávající problémy duchodového systému v CR vznikající zejména díky demografickému vývoji v zemi je vytvorení tzv. trípilírového duchodového systému. Prvním pilírem zustává prubežný duchodový systém, druhým nosným pilírem systému by byl systém povinného sporení (kapitálove financovaný systém) a tretím pilírem poté dobrovolné penzijní pripojištení. Trípilírový systém existuje predevším v zemích Jižní Ameriky, ale už napríklad i v nekterých evropských zemích (Velká Británie, Nizozemí). Prípadná transformace dvoupilírového duchodového systému na systém trípilírový vyžaduje vyrešení základních problému, provázejících vlastní transformaci. Predevším je duležité stanovit pomer mezi odvody príspevku do prubežne financovaného systému a kapitálove financovaného systému a jejich výši. Podle Kreidla (1998) by tento pomer mel být 1,6:1 pricemž do státního prubežne financovaného systému by podle jeho návrhu bylo odvádeno 16 % z hrubých mezd a pomer mezi celkove vypláceným duchodem a mzdou by za splnení urcitých podmínek byl 45 %. Pro okamžitou transformaci z dvoupilírového duchodového systému na systém trípilírový je nutné predevším zajistit financní prostredky na úhradu všech duchodu vyplácených nyní z prubežného systému financování. Kreidl (1998) navrhuje pro uhrazení deficitu duchodového systému využít financních výnosu z privatizace ve výši 150 mld. Kc a emisi státních dluhopisu, pricemž státní dluh by byl zcela splacen v roce 2070. Náklady transformace se mohou navíc rozložit do delšího casového období v prípade pouze cástecné náhrady prubežne financovaného duchodového systému a vytvorením tzv. systému kombinovaného. V kombinovaném duchodovém systému by cást lidí nad urcitou vekovou hranici stále prispívala jen do prubežne financovaného duchodového systému a mladší pojištenci (pod touto vekovou hranicí) by príslušný díl svých príspevku již odvádeli do kapitálove financovaného systému. Pro kapitálove financovaný systém bude nutné vybudovat administrativu, založenou na soukromých institucích - penzijních sporitelnách. Penzijní sporitelny poté budou hospodarit s vybranými prostredky povinného sporení. Úspešnost celého trípilírového duchodového systému je založena predevším na konkurencním prostredí penzijních sporitelen, tak aby si úcastníci mohli vybírat svoji sporitelnu podle jí dosahovaných ekonomických výsledku. Pro duveryhodnost systému by byla nutná nejen právní garance státu ve forme státního dozoru, ale i garance výplaty duchodu z povinného soukromého pilíre (záruka solventnosti systému). Hlavní klady a zápory trípilírového duchodového systému Úspešnost transformace stávajícího duchodového systému na trípilírový systém je závislá zejména na rozvoji kapitálového trhu. Vzhledem k financní nárocnosti transformace je nutná detailní analýza financních prostredku potrebných v prubehu transformace na úhradu již priznaných duchodu a zajištení zdroju pro pokrytí pocátecního deficitu tohoto duchodového systému. Vzhledem k nutnosti konkurencního prostredí mezi jednotlivými penzijními sporitelnami bude systém vykazovat nekolikanásobne vyšší správní výdaje, zejména na marketingovou cinnost. Základem úspechu fungování trípilírového duchodového systému je i regulace soukromých sporitelen ze strany státu a jejich prísná financní disciplina. Trípilírový duchodový systém zabezpecuje diversifikaci príspevku plátcu sociálního pojištení do dvou hlavních systému (pilíru), pricemž jeden z pilíru je méne citlivý na demografický a druhý na ekonomický vývoj spolecnosti, címž poskytuje garance výplaty cásti duchodu a zabezpecuje dostatek financních prostredku každému úcastníku pojištení. Se zavedením soukromého kapitálového sporení na duchod lze ocekávat i jeho príznivý vliv na rozvoj ekonomiky a kapitálových trhu prostrednictvím zvýšení úspor. Zavedení trípilírového duchodového systému je rešením systémovým. Navrhované zmeny systému penzijního pripojištení Podle našeho názoru je treba podporit ze strany státu penzijní pripojištení více než je tomu dosud tak, aby jeho význam postupne neupadal a druhý resp. tretí pilír duchodového systému byl plne funkcní. Je možné celý systém dobrovolného pripojištení zatraktivnit predevším pomocí zvýšení kontrolních mechanismu ze strany státu, úpravy pravidel pro investování penzijních fondu, zdokonalením a upresnením technických pravidel mezi úcastníkem pripojištení a fondem a zavedením garancních mechanismu, címž by celý systém získal na duveryhodnosti. Velkým prínosem pro budoucí fungování penzijního pripojištení jako jednoho z pilíru duchodového systému by bylo jiste i zkvalitnení informovanosti úcastníku pripojištení. Pokud chceme, aby systém dobrovolného pripojištení fungoval jako dlouhodobé sporení na duchod, je nutné rovnež odstranit prvky krátkodobosti, mezi které patrí zejména možnost priznání státních príspevku v prípade pouze rocního sporení úcastníku starších 50 let, což v rámci platných predpisu praktikuje v CR 9 nyní penzijních fondu, tedy více než ctvrtina fungujících penzijních fondu. Odstranení prvku krátkodobosti z právní úpravy z aktuální právní úpravy penzijního pripojištení by bylo možné uskutecnit zejména pomocí zvýšení minimální povolené doby pripojištení a navýšením hranice minimálního veku pro priznání starobního duchodu. Dalším možným zatraktivnením celého systému penzijního pripojištení a jeho prevedením na systém stabilnejší s prvkem dlouhodobého sporení by zajisté bylo docíleno za predpokladu zrušení zvýšeného státního príspevku pro první dva roky pripojištení a naopak navýšení státního príspevku jako takového. Jak vyplývá z tabulky c.3, penzijní pripojištení je výhodné zejména pri ukládání nižších cástek, címž strácí na pritažlivosti pro úcastníky ochotné sporit si na své stárí vyšší cástky. Aktuální možností nápravy tohoto stavu systému by bylo posunutí hranice pro zvyšování státního príspevku v závislosti na mesícním príspevku úcastníka z 500 Kc na 1000 Kc, což by melo zejména vliv na zvýšení prumerného mesícního príspevku úcastníku penzijního pripojištení, akumulaci vetšího množství kapitálu do majetku jednotlivých penzijních fondu a tím i zvýšení významu celého systému pripojištení a jeho dalšímu zatraktivnení. tabulka c.3: Státní príspevek úcastníkum pripojištení pri vybraných cástkách jejich príspevku podle stávající úpravy zákona c. 42/1994 Sb. príspevek úcastníka v Kc státní príspevek v % 100 40,00% 200 36,00% 300 32,00% 400 28,00% 500 24,00% 1000 12,00% 5000 2,40% Záver Ceská republika se stejne jako vetšina vyspelých zemí nyní potýká s problémem financování duchodových systému v dusledku stárnutí obyvatelstva. Pokusili jsme se poskytnout všeobecný prehled o soucasném stavu duchodového systému v CR a analyzovat jeho možnou konstrukci v blízké budoucnosti. Z poznatku uvedených v tomto príspevku je patrné, že se naše zeme bude muset co nejdríve rozhodnout pro jednu ze dvou podle nás zásadních alternativ, a to bud pro reformu stávajícího duchodového systému nebo transformaci stávajícího systému v systém trípilírový. Teoreticky vhodnejší se jeví spíše druhá možnost vícezdrojového financování duchodu, která i pres svou pocátecní financní nárocnost reší celý problém financování duchodu systematicky a ne pouze zmenami parametru, pricemž zachovává solidaritu mezi chudými a bohatými. Tato alternativa sice vede k pocátecnímu zadlužení duchodového systému, ale na druhé strane prináší i radu pozitivních externalit, které mohou prospet ekonomickému rozvoji zeme. Prakticky však u nás stále ješte nejsou vytvoreny podmínky pro aplikaci varianty trípilírového duchodového systému. Pro zavedení zmíneného systému je nezbytná dusledná státní kontrola a fungující legislativní rámec. Pokus o zavedení trípilírového systému ve stávajících ceských podmínkách by mel pravdepodobne za následek odcerpání financních prostredku do šedé ekonomiky. _____________ _________

Zdroje: