Děj se odehrává v 17.stol. v Domažlicích, na Chodsku. Je to těsně po Bělohorské bitvě. Tzv. doba pobělohorská. Je to doba podrobení lidu.
Hlavní postavy knihy jsou Jan Sladký Kozina, kozinova matka, Matěj Přibek, Jiskra Řehůřek, Kryštof Hrubý a záporná postava Maxmilián Lamminger z Albrectu. Jan Sladký Kozina - je nesmlouvavý, hrdý a statečný bojovník za práva Codů. Kozinova matka - je jeho hrdá, čestná a statečná matka. Matěj Přibek - statečný praporečník a druh Koziny. Jiskra Řehůřek - statečný dudák, druh Koziny. Kryštof hrubý - společník a přítel J.Koziny. M.Lamminger - krutý, zlý a bezcitný tyran, majitel chodského území.
Chodové (Psohlavci) před bitvou na Bílé hoř vlastnili a střežili pohraničí naší země. Bylo jim to dáno tzv. Majestáty, což bylo to, že mohli žít na území pohraničí, za slib, že ho budou střežit. Po bitvě na Bílé hoře, bylo toto území prodáno císařem Ferdinandem II. Maxmiliánu Lammingerovi z Albrechtova jako dědičný majetek. Chodům bylo nařízeno prpetuum silentium (věčné mlčení). Chodové však odpírali poslušnost. Majestáty schovaly u kozinovy matky. Později byly majestáty nalezeny (jen část) a veřejně spáleny. Chodové (Kozina a Hrubý) odsouzeni ve Vídni ke smrti oběšením. Při čekání na svou popravu, Hrubý ve vězení zemře. Kozina popraven v Plzni. Před svou smrtí stačil zvolat „Lomikare, Lomikare, do roka a do dne, zvu tě na boží soud“. Lomikar (Lamminger) opravdu za jeden rok a jeden den na plesu umírá. Po smrti J.Koziny byly Chodové donuceni k poslušnosti a robotě.
Hlavní myšlenka díla - realistický obraz skutečné události vzor statečnosti, odbojnosti, boj proti bezpráví, touha po svobodě, mnoho obětí na rozdíl od pohádky - zápas o zlo a spravedlnost bývá těžší než v pohádce
nebo pověsti, dobro vždy nezvítězí, vítězí všaklidskost
ani prohrané boje nejsou bezvýznamné.
Umělecké a kompoziční prostředky
- tradiční románová koncepce
- bohatý, barvitý jazyk, využití nářečí, archaismy -
- závěr - splynutí historického románu s lidovou pověstí