název Zinek latinsky Zincum značkaZn Zn protonové číslo 30 relativní atomová hmotnost 65,39 Paulingova elektronegativita 1,65 elektronová konfigurace [Ar] 3d104s2 teplota tání 692,68 K, 419,53°C teplota varu 1180 K, 907°C skupina II.B perioda 4 skupenství (při 20°C) pevné oxidační čísla ve sloučeninách II objeven roku 1530
Výskyt
V přírodě se zinek vyskytuje pouze ve sloučeninách. Nejznámější a hlavní rudou je minerál sfalerit (sulfid zinečnatý - ZnS) a poté i kalamín (uhličitan zinečnatý - ZnCO3). Zinek je však i biogenní prvek, a vyskytuje se tedy v živých organizmech, převážně jako součást různých enzymů. Tělo dospělého člověka obsahuje pouze 2 g tohoto kovu, a proto se o jeho biologickém významu dlouho nevědělo.
Průmyslová výroba
Asi 90 % zinku se vyrábí ze sulfidických rud, které se nejprve musí převést na oxid zinečnatý. Vedlejší produkt oxid siřičitý (SO2) se dále využívá na výrobu kyseliny sírové (H2SO4). 2ZnS + 3O2 -> 2ZnO + 2SO2
Elementární zinek se z oxidu dále získává přímou redukcí:
ZnO + C -> Zn + CO
nebo, po převedení oxidu na síran, elektrolyticky:
ZnO + H2SO4 -> ZnSO4 + H2O Zn2+ + 2e- -> Zn0
Vlastnosti
Je to modrobílý a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi podobá kadmiu. Za běžné teploty je křehký, a proto se zpracovává za zvýšené teploty. Na vzduchu se pokrývá tenkou vrstvičkou oxidu zinečnatého (ZnO). Zinek přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Narozdíl od kadmia je zinek amfoterní (reaguje s kyselinami i hydroxidy): Zn + 2HCl -> ZnCl2 + H2 Zn + 2NaOH + 2H2O -> Na2[Zn(OH)4] + H2 Zinek reaguje s většinou kyselin za vzniku vodíku. Výjimku tvoří kyselina dusičná (HNO3) a koncentrovaná kyselina sírová (H2SO4), kde dochází k redukci kyseliny a vzniku vody. Zn + 2H2SO4 -> ZnSO4 + SO2 + 2H2O 4Zn + 10HNO3 -> 4Zn(NO3)2 + NH4NO3 + 3H2O Čistý zinek byl poprvé vyroben již ve středověké Číně a Indii. Produkce zinku v Evropě začala až od 40. let 18. století.
Použití
Zinek se používá hlavně na galvanické pozinkování různých korodujících předmětů. Dále se může využívat na výrobu galvanických článků nebo na výrobu různých slitin (mosaz - slitina mědi a zinku). V chemii se zinek používá také na vytěsnění vodíku z kyselin.
Sloučeniny
ZnO - oxid zinečnatý bílý, ve vodě nerozpustný prášek, který se využívá jako pigment zinková běloba; amfoterní Zn(OH)2 - hydroxid zinečnatý bílá sraženina; amfoterní a) rozpustné zinečnaté soli - jedovaté ZnCl2 . 2H2O - dihydrát chloridu zinečnatého bezbarvá, hygroskopická a krystalická látka ZnSO4 . 7H2O - heptahydrát síranu zinečnatého (tzv. bílá skalice) Zn(NO3)2 - dusičnan zinečnatý bílá a krystalická látka ZnBr2 - bromid zinečnatý ZnI2 - jodid zinečnatý a) nerozpustné zinečnaté soli ZnS - sulfid zinečnatý bílý prášek ZnCO3 - uhličitan zinečnatý bílá látka, která se v lékařství používá k přípravě různých mastí