Súbor pridal: Majlen
O ČECHOVI
V charvátské zemi, kde žil Čech a jeho bratr Lech, se strhly krvavé boje. Čech a Lech se dohodli, že opustí svou rodnou zem a vyhledají si nová sídla. U hory Říp se usadili. Tuto zemi nazvali podle Čecha. Když měl Čech osmdesát šest let, zemřel. Všichni lidé ho oplakávali a po jeho úpálení vzali kosti a popel, uložili do popelnice a dali ji do jeho hrobu.
O KROKOVI A JEHO DCERÁCH
Krok byl soudce, starosta mocného rodu. Měl tři dcery – Kazi, Tetu a Libuši. Kazi znala různé koření a jeho moc. Teta se bála bohů a proto jim dávala oběti a modlila se k nim. Libuše byla chytrá a po Krokově smrti se stala kněžnou, sídlila na Vyšehradě a lidu vladála moudře a spravedlivě.
O BIVOJOVI
Jednou přijela Kazi na Vyšehrad, aby navštívila svou sestru Libuši. Když si prohlížely zahradu, uslyšely ryk a křik mužů. V průvodu kráčel Bivoj a držel divokého, živého kance. Kanec dělal velké škody a Bivoj ho zabil. Vladař Bivoje pozval do podhradí na hostinu. Kněžna Libuše mu dala odměnou krásný mužský pás z pokladu jejího otce, který vybrala sama Kazi. Když Kazi jela na hrad, Bivoj ji doprovodil. Kazi si ho oblíbila a pojala za svého manžela.
O LIBUŠI
Jednou Libuše soudila dva sousedy. Oba byli starostové rodu. Přeli se o pole a meze. Libuše je vyslechla a uvážila to. Potom řekla, že mladšímu se děje křivda, že jeho jsou pole a meze. Starším zalomcoval hněv a chtěl, aby jim vládl muž. Libuše jim řekla, že si mají vybrat vejvodu, že si ho vezme za manžela. Poradila jim, aby si zvolili Přemysla.
O PŘEMYSLOVI
Když poslové přijeli do Stadice, spatřili muže opodál kráčet za pluhem. Vzali knížecí roucho, přistoupili k Přemyslovi a pozdravili ho. Řekli mu, že si ho lidé zvolili za knížete a za soudce. Přemysl řekl: “Žel, že jste tak ráno přišli. Kdybych byl mohl tuto roli doorati, byla by po všecky časy hojnost chleba. Ale že jste si pospíšili a mně mé dílo přerušili, vězte, že bude v zemi často bývati hlad.” Potom Přemysl pojedl na železném stole a odjel s posly na Vyšehrad, kde oslavil sňatek s Libuší.
Citát: Železo však u vážnosti mějte! Jím v čas pokoje role orejte, v čas zlý se jím proti nepříteli chraňte! Dokud
Čechové budou míti takový stůl, nepřátelé své přemohou. Když pak cizozemci ten stůl jim odejmou Če-
chové pozbudou své svobody.
DÍVČÍ VÁLKA
Po Libušině smrti dívky poznaly, že už nejsou u takové vážnosti jako za živobytí své paní. Muži se jim posmívali a dívky z touhy po vládě se chopili meče a luku a vedly boj proti všem mužům. Postavily si hrad Děvín. Všechno vedla Vlasta. Dívky bily každého, ať to byl otec nebo bratr. Tři sta mužů padlo v první bitvě. Lest dívek zahubila i vladyku Ctirada s jeho čeledí. Vlasta jednou zapadla mezi muže a pozdě zjistila, že její družky nestačily. Muži Vlastu zabili a ostatní dívky neušly zkáze.